Jebem ti boha

Syn mi předvedl, čím se baví mládež na YouTube. Jeden chlapík nahrával svého souseda, jak nadává své ženě, a nahrávky zavěšoval na web. Vodopády sprosťáren a urážek, které vzbuzují v mladých surfařích veselí a v nás, kteří už jsme nějakou tu manželskou hádku zažili, děs, mají však ještě jeden rozměr; onen muž je árijský Slovák, zatímco jeho žena je Romka-cikánka. Seriál nádavek a výhrůžek budí dojem, že s ní ten chlap žije jen proto, aby si na ní hojil své pošramocené sebevědomí, když jí opilý hází na hlavu jídla, která mu uvařila, a rozhazuje byt, který uklidila, s tím, že „to sa

nedá žrať“ a „je tu bordel ako u cigáňov“. On však neléčí jen svoje malé mužství a hlodající podezření, že sám je debil, on léčí i sebevědomí svého rodu, národu a rasy. Jeho pokřiky o méněcennosti manželčina lidu jsou špikovány hrozbami typu: „Jebem ti boha, jebem ti dušu, jebem tvoju kurvu materinu“ apod. Jak se toto hanobení boha, tedy samotného smyslu určitého společenství, dělá, známe z balkánských a afrických etnických válek: rituální znásilňování žen a dívek, zabíjení dětí, ohavení mrtvol…

Proč ten chlapík svoji ženu, když je taková „dilina“, prostě neopustí? Na koho by potom řval? Kým by pohrdal? Zůstal by sám s bídou svou. V podobné situaci jsou všichni agresivní rasisté, čeští, slovenští, maďarští… Co by dělali bez Romů? Tvrdí, že romskou menšinu nenávidí proto, že krade, nepracuje a dělá nepořádek, ale to je stejná pravda, jako že árijská většina také krade, loupí a dělá nepořádek. Žena onoho uřvaného sprosťáka možná není nejlepší kuchařka a uklízečka, ale stejně jsou na tom tisíce neromských žen, a proč by měl vůbec někdo sprosťákům vařit a uklízet? Je to tak, že společnost určitý druh zločinu a ubohosti toleruje, a dokonce schvaluje, jiný pak z hloubi svých komplexů nenávidí a chce na něj volat „deratizéry“. Úspěšný podvodník v politice či byznysu vzbuzuje spíš závist a obdiv, zatímco bohatý Rom v mercedesu hněv a nenávist. Nejde o společenskou očistu ani o deratizaci, už proto, že nejvypasenější krysy se producírují všem na očích a často se těší přízni politiků a médií. Jde o potřebu najít objekt pudové nenávisti dostatečně odlišný, ubohý a bezmocný, aby se na něm mohli ukájet i árijští ubožáci. Lidé totiž kromě jiného jsou, nebo se snadno mohou stát, velmi nebezpečnou smečkou, zvláště když si vyjebou boha a duši.