Volání přes oceán

Bída otevřených dopisů a petic bývá často v jejich bezbarvém slovníku a obsahu, což je daň za hledání průsečíku názorů jednotlivých signatářů. To však není případ dopisu bývalých prezidentů zemí střední a východní Evropy Obamově administrativě, který minulý týden podepsali lidé jako Havel, Wałęsa, Kwaśniewski, Adamkus či Constantinescu, tedy jedna politická generace. Bez ohledu na to, že text, z něhož je cítit české autorství, disponuje jen malou šancí ovlivnit politiku amerického prezidenta, má takový dopis velký význam. Díky jasnému slovníku a názorům je totiž překvapivě pronikavou analýzou současného stavu, za niž by se nemusely stydět ty nejlepší think tanky.

Autoři s nebývalou otevřeností konstatují, že americká zahraniční politika přestala mít zájem o země střední a východní Evropy a jejich lídři dnes často bojují o to, aby je Washington vůbec vyslyšel. Tento region přitom ještě není „za vodou“, naopak stojí na „politické křižovatce“, šíří se jím nervozita. Přichází nová generace politických „realistů“, kteří nezažili klíčovou roli Ameriky v procesu demokratizace po roce 1989. Navíc je tu ekonomická krize a politické změny „skýtají příležitosti pro síly nacionalismu, extremismu a antisemitismu“.

K tomu všemu se Rusko vrací jako „revizionistická mocnost sledující agendu 19. století, kterou prosazuje taktikou a metodami 21. století“, a vůči tomuto regionu „používá nástroje ekonomické války, od energetické blokády přes politicky motivované investice až po korupci a manipulaci médií“. Autoři dopisu se obávají, že USA a evropské mocnosti přijmou Medveděvův plán „koncertu mocností“ a varují před novou Jaltou.

„Realisté“ budou možná vyčítat dopisu, že je netaktický, protože naštve nejen Rusy, ale popudí i západní Evropu, potažmo adresáta ve Washingtonu. Jenže autoři zjevně usoudili, že doba je příliš vážná a jejich politické dědictví se ocitlo v rukou oněch naivních „realistů“, kteří nemají ponětí o zákonitostech evropských dějin. Na taktiku není čas ani důvod – oni jsou přece prezidenti na penzi, byť někteří světového jména.

Autorům se však dá vyčítat něco jiného: že se svým dopisem nepředstoupili současně také před domácí veřejnost, protože o tu jde především. Politická generace, která přivedla země našeho regionu do NATO a EU, v dopise sama přiznává, že její síly slábnou. Když ale dokáže volat přes oceán, má snad dost sil na to, aby promluvila doma.