Malý velký Twitter

Studentské revoluce obvykle dostávají jméno podle barvy vlajek demonstrantů, míry použitého násilí, případně druhu květin trčících z klop nespokojenců. Médium, s jehož pomocí je akce organizována, se nepovažuje za dostatečně nosné přízvisko, takže telefonní, xeroxovou nebo e-mailovou revoluci dějiny donedávna neznaly. Časy se ale mění. Během pár týdnů čteme v novinách hned o dvou revoltách, které dostaly přezdívku „twitterová“. Internetová sociální síť – donedávna trochu opovrhovaný mladší bráška Facebooku a MySpace – se přes noc stává hlavním hrdinou studentských bouří, které se letos odehrály v Moldavsku a Íránu.

Příběh Twitteru skvěle zrcadlí současný internet – nevyzpytatelný, záhadný a také trochu mediálně našlehaný.

Právě snídám
„Každý říká, že Twitter je naprosto zbytečný, že nechce dostávat všechny ty informace,“ vysvětluje Jack Dorsey,„ale když se stejných lidí zeptáte později, zjistíte, že jsou na něm totálně závislí.“ Dvaatřicetiletý programátor, který před třemi lety webový server vymyslel, skutečně nepřišel s příliš sofistikovaným projektem. Smyslem Twitteru bylo umožnit okruhu přátel, aby si vzájemně vyměňovali proud krátkých zpráv (do 140 znaků) o tom, co zrovna dělají. Věta „Snídám vločky“ se stala v médiích modelovou ukázkou typického „tweetu“ a výmluvně též ilustruje jeho informační hodnotu.

Prakticky Twitter funguje tak, že zaregistrovaný uživatel si zvolí, od koho z ostatních (zpravidla kolegů a známých) chce dostávat zprávy, stejně tak oni si na oplátku mohou objednat jeho tweety. Může si též nechat posílat příspěvky na konkrétní témata nebo se přihlásit do skupiny posluchačů tweetujících celebrit, jako je Arnold Schwarzenegger či Britney Spearsová.

Službu lze využívat nejen na počítači, ale i na PDA nebo mobilním telefonu, takže člověk může být nepřetržitě stíhán zprávami od přátel. Někteří uživatelé popisují svou zkušenost jako frustrující a přiznávají, že časem museli okruh přispěvatelů redukovat, protože jim nezbýval čas na nic jiného než na čtení tweetů. Jiní v ohňostroji prkotin objevili nový žádoucí kanál, skrze nějž proudí teplo sociálních vztahů. „V banalitě je největší síla Twitteru,“ objasňuje šéfredaktor odborného magazínu Technology Review a fanoušek Twitteru Jason Pontin. „Na možnosti sledovat ty nejbanálnější myšlenky lidí, kteří vás zajímají, je něco příjemného a fascinujícího.“

Twitter se stal komunikační hračkou pro náruživé, zdaleka ale nevyhovuje všem. Ze všech velkých sociálních sítí na internetu má největší fluktuaci uživatelů, jinými slovy největší počet lidí jej vyzkouší, ale vločky se jim brzy přejedí. Navzdory tomu však obliba serveru stoupala minulý rok astronomicky – podle údajů časopisu Time mezi dubnem roku 2008 a 2009 vzrostla průměrná návštěvnost serveru o 1300 procent. Ve stejnou dobu totiž Twitter přestával být jen na hraní.

První na místě
Hlavním kouzlem Twitteru je jeho maximální jednoduchost. Primitivní systém připomíná klasický mailinglist nebo rozesílání hromadných SMS, ale zároveň nechává uživatelům velkou možnost dotvářet jej po svém. První taková vlaštovka vylétla v roce 2007 během každoročního kulturního festivalu a konference v Texasu. Organizátoři tehdy zorganizovali na místě debatu pomocí tweetů, promítaných na hlavní projekční plátno – skrze web se jí mohla v reálném čase zúčastnit i řada dalších fyzicky nepřítomných diskutérů. Pamětníci hovoří o mimořádném zážitku plodného komunikačního propojení. Kreativita davu „twitterů“ postupně zplodila další důležité inovace, například možnost vyhledávat v archivu zpráv nebo vytvářet diskusní skupiny vkládáním klíčových slov (během nepokojů v Íránu například #iranelection). Amatérští i profesionální programátoři napsali dohromady přes 11 000 aplikací pro Twitter. A vysmívaný benjamínek sociálních serverů se pomalu a nečekaně začal objevovat v médiích v roli užitečného partnera v těžkých chvílích.

Chodec v americké Atlantě uviděl ženu v bezvědomí, ale vybitá baterie jeho mobilního telefonu mu nedovolovala přivolat pomoc – než přístroj zhasl, stihl poslat tweet okruhu svých posluchačů a sanitka dorazila vzápětí. Americký dokumentarista byl zatčen během natáčení protivládních demonstrací v Egyptě, během převozu na služebnu se mu ale podařilo tajně poslat jednoslovnou zprávu („Zatčen“) na Twitter. Brzy se zmobilizovala skupina lidí, včetně právníka, která přispěla k jeho propuštění. Takových drobných epizod, v nichž Twitter pomáhá v nesnázích, přibývá. Prozatím nejpůsobivěji si vedl během loňského teroristického útoku v Bombaji. Okamžitě po jeho zahájení se na internetu objevily první zprávy z místa, v rychlých odpovědích pak uživatelé z bezpečnějších koutů zeměkoule aktérům posílali telefonní čísla na indickou záchrannou službu nebo adresy nejbližších nemocnic. Twitter, na nějž směřovalo ohledně Bombaje každých pět vteřin 80 vzkazů z celého světa, fungoval nejen jako tísňová linka, ale zároveň i jako první a nejrychlejší zpravodajské médium z místa zkázy. I když právě v této roli se odhalily i jeho nemalé slabiny – především nedůvěryhodnost a riziko falešných zpráv.

Médium solidarity
„Teherán je jako válečná zóna. Je to neuvěřitelné, tohle jsem neviděl 30 let,“ psal na Twitter před dvěma týdny člověk s přezdívkou Persiankiwi a jeho souputník ukrytý za výzvou Change for Iran dodával: „Ti bastardi útočí úplně bez důvodu. Už ani nespočítám, kolikrát na nás pustili slzný plyn.“ Protesty mladých lidí v Íránu proti diktatuře a zmanipulovaným volbám se v médiích dočkaly přezdívky „twitterová revoluce“. Jednoduchá sociální síť se stala pro demonstrující důležitou komunikační platformou, protože v den konání voleb totalitní úřady vypnuly SMS servis mobilních sítí, zablokovali server YouTube, Facebook nebo internetové zpravodajství BBC. Stočtyřicetiznakové pípání zřejmě nepovažovali za nebezpečné. Protože režim nevpustil do země zahraniční novináře, stal se server zároveň nejžhavějším zpravodajským kanálem. Hračka pro upovídané Zápaďany prožívala v Íránu historické chvíle.

Právě role novináře ale Twitteru sluší jen zčásti – je sice nejrychlejším médiem, ale zároveň médiem mimořádně náchylným k šíření fám a dezinformací. V případě Íránu i Indie jich sítí proletěly spousty od značně nadsazených počtů obětí, smyšlených varování před postupem policie až po falešná obvinění konkrétních osob. Díky systému přeposílání zpráv mezi uživateli se každý takový tweet šíří rychlostí světla a dokáže své příjemce notně zmást. „Twitter je vynikajícím médiem pro objevení nějaké události, ale není to nejlepší způsob, jak ji v úplnosti popsat,“ shrnul potenciál sítě komentátor magazínu Business of Tech Scott Gilbertson.

Západní experti si během nepokojů kladli otázku, proč vlastně íránští cenzoři, vybavení poměrně účinným systémem kontroly internetu, přístup ke Twitteru neodpojí. Zručnější uživatel počítače dokáže sice takovou blokádu obejít, ale takových není moc, takže twitterová logistika by demonstrantům pravděpodobně selhala. Jeden důvod se nabízí: cenzorům se spuštěný Twitter hodil coby zdroj informací a zároveň pole pro možné vypouštění dezinformací.

Podle některých internetových expertů je ostatně celá twitterová revoluce tak trochu mediální bublinou – a to jak v případě Íránu, tak Moldavska, kde mladí lidé v dubnu tohoto roku protestovali proti zvolení komunistického prezidenta. Analýza uživatelů, kteří spolu v oněch horkých dnech komunikovali, ukazuje, že drtivá většina z nich nebyla na místě, ale připojovala se hlavně ze západního světa. Kanál prý proto rozhodně v Íránu nemohl sloužit k masovému organizování protestů, hlavní metodou zůstala i tentokrát šeptanda a mobilní telefony. Twitter se tedy nestal médiem revoluce, ale především médiem mezinárodní solidarity s Íránem.

Jenže je to vlastně důležité? Po Kaplického knihovně, vajíčkové válce proti Paroubkovi a protestech proti odvolání ředitele Galerie Rudolfinum už víme, že sociální sítě jsou praktické pro organizování protestů všeho druhu. Platí to i v diktaturách – samozřejmě v míře, jakou místní přístup k internetu a cenzura dovolí. Hlavním překvapením nedávných twitterových nepokojů a také dobrou zprávou do budoucna tak zůstává hlavně to, že na síti nikdy nelze předem odhadnout, jaká aplikace bude nakonec užitečná. Trojský kůň svobody se může skrývat i v bezvýznamném tlachání o misce vloček s jogurtem.