Poslední voják jde do Prahy

Otto Wagner z francouzské Cizinecké legie to nevzdal

Když dostal penzi od francouzské vlády a nemusel si už přivydělávat v cementárnách, sedával každé ráno za svítání před chalupou na kopci poblíž Berouna a díval se, jak se v dálce rodí počasí. Víme to z deníků, kam si zapisoval kromě meteorologických pozorování také poznámky k tomu, jak rozdílně podávají stejné události novináři v českých a západních médiích, a spoustu dalších zajímavých věcí; třeba postřeh, že by od prahu svého domu, kdyby na to přišlo, mohl s těžkým kulometem držet v šachu silnici z Králova Dvora do Hudlic. Jednoho říjnového rána v roce 1968 se na lavici před chalupu neposadil. Sebral mapy, do kterých zakreslil postavení ruských transportérů kousek za vesnicí, a vydal se je předat do Prahy. Legenda praví, že šel těch čtyřicet kilometrů pěšky. Pokud je to pravda, muselo se mu jít bídně: měl těžkou rozedmu plic z pouště, z cementového prachu a z gauloisek (kouřil jich padesát denně) a kulhal, nohu mu prostřelili v severní Africe.

Vlastizrádce

Plukovník

Otto Wagner

se narodil v Praze roku 1902. Vystudoval vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, v letech 1923–25 navštěvoval také slavnou francouzskou vojenskou akademii v St. Cyru. Až do 15. března 1939 sloužil v různých posádkách v ČSR, pak emigroval. V roce 1940 se účastnil války o…