Rusko v NATO

Jestli je na světě nějaká opravdu úspěšná mezinárodní instituce, jmenuje se NATO. Nejen že existuje už 60 let, ale do puntíku plní smysl, kvůli kterému byla v roce 1959 založena. Severoatlantická aliance měla chránit demokratický Západ proti totalitnímu Východu ovládanému Ruskem. Úkol splněn, SSSR ani Varšavská smlouva dnes neexistují a do řad NATO se i osmnáct let po jejich rozpadu stále hrnou bývalí ruští vazalové. I u nás v Česku má obliba NATO mezi veřejností stoupající tendenci.

Jenže právě fakt, že NATO existuje dodnes, příběh o velkém úspěchu komplikuje. Kdysi jednoznačný cíl se tříští na mnoho nových výzev a mezi členskými zeměmi se vytrácí jednota. Některé země, Česko mezi nimi, mají dokonce pocit, že bezpečí je potřeba hledat jinde, nejlépe přímo pod křídly Spojených států.

Proč do Afghánistánu?

Severoatlantické alianci se ledacos daří. Právě do ní vstoupily Chorvatsko a Albánie, tedy další dvě země, jejichž členství bylo ještě nedávno nemyslitelné. Do velitelských struktur se vrací Francie, což oslabuje letité pnutí mezi NATO (vnímané donedávna Francií jako nástroj v rukou USA) a EU (podezírané na oplátku Spojenými státy a Británií z tendencí vytvářet pod francouzským vedením paralelní obranu Evropy). Existuje shoda na nutnosti vypracovat nové strategické plány NATO, včetně – byť zatím neoficiálních – plánů na obranu území nových členských zemí ve…