Bye bye, radar?

Příznivcům amerického radaru v Brdech to může znít téměř jako zrada: nový americký prezident píše tajné dopisy Rusku a slibuje zastavení plánů na vznik protiraketového štítu. Přitom příchod amerických vojáků do Česka měl být podle mnoha hlasů naší pojistkou proti nevyzpytatelné mocnosti na východě. Znamená to tedy, že nás Američané s příchodem Baracka Obamy hodili přes palubu a hluboké civilizační spojenectví s nejsilnější demokratickou zemí světa je náhle nějak mělčí? V prvních reakcích na změnu situace to tak téměř vypadá. Bez dárku v podobě radarové základny ať prý americký prezident na počátku dubna do Prahy ani nejezdí, mohli jsme se dokonce dočíst v českých novinách.

I když toto černobílé vidění odmítneme, situace není úplně přehledná. Proč vůbec o radaru jednat s putinovským Ruskem? Copak není představa, že se dá Írán přesvědčit k ústupkům, úplně mimo realitu? Není tedy změna postoje k radarové základně v Brdech prvním signálem slabošského ustupování zlu? Zatím se ale spíš zdá, že je dobré zůstat v klidu.

To nebylo zamýšleno

Tento časopis záměr Spojených států vybudovat v Česku radarovou základnu jako součást svého protiraketového štítu uvítal. Na tomto postoji nemá ani dnes důvod nic měnit. Pokud Američané chtějí, abychom jim pomohli s obranou proti jaderným střelám, máme jim to jako svým spojencům ochotně umožnit.

Druhý důvod byl trochu…