Strach z většiny

Politika se stále častěji dostává do střetu mezi tím, co si veřejnost přeje, a tím, co veřejnost může mít či co potřebuje. Zdravotnictví zdarma, školství zdarma, štědré sociální jistoty, opatrná zahraniční politika, abychom nikoho nedráždili – po tom všem dnes volá veřejné mínění. Politici se musejí rozhodnout: Vyslyšet pokaždé volání lidu, nebo prosazovat to, co je správné a co přinese zisky až v dalších letech? První varianta přináší okamžité body v podobě vyhraných voleb, druhá riziko neúspěchu. Jak z těch nůžek ven?

Hra na zadarmo

Jedna věta z prvního novoročního projevu Václava Havla z roku 1990 zní v uších dodnes: „Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá.“ Tehdy se ještě pronášela poměrně snadno, protože veřejnost byla připravená na těžký přerod z komunismu, ale „nelhat“ dnes není tak snadné.

Populistická politika, která hlásá „postaráme se o všechno, s námi budete mít po problémech a všechno bude zadarmo“, je mimořádně úspěšná, což dokázaly i poslední volby do Senátu a krajů. V obchodech a službách se už lidé naučili čelit klamavým reklamám slibujícím například nereálně vysoké výnosy či podezřele levné zboží; za důvěřivost totiž mnohdy zaplatili rychlou a bolestnou ztrátou. Klamavá reklama v politice si ale vede mnohem lépe, důsledky se totiž neprojeví…