Modla růstu

Hospodářský růst je pro většinu ekonomů nepostradatelným motorem rozvoje. Ani oni však nepopírají, že má v sobě zakódovánu řadu paradoxů. Právě těm se budeme věnovat a také tomu, zda může neomezený růst trvat věčně.

Ekologové si z veličiny zvané růst HDP (a z ekonomů) dělají legraci zhruba následujícím způsobem: Vidí-li ekonom auta řítící se po dálnici, raduje se, neboť spotřeba benzinu a nafty se v HDP projeví příznivě (stejně jako každá jiná spotřeba), zatímco poškozování životního prostředí se nepočítá. Nastane-li na dálnici dopravní zácpa, raduje se ekonom ještě více, neboť přerušovaná jízda kolony si žádá více paliva, a růst tedy může být ještě výraznější. A dojde-li k havárii, dosahuje jeho nadšení vrcholu – vyjíždí sanitka, lékaři připravují operační sál, nabouraný vůz míří do šrotu a z výrobní linky sjíždí nový, který jej nahradí… Peníze a suroviny proudí cévním řečištěm ekonomiky a božstvo růstu je spokojeno.

Neomezíme-li růst, nemá smysl přemýšlet o ochraně klimatu.Ekonomové mají pravdu v tom, že pokud hospodářství roste, bohatnou i chudí lidé, důchody plynou k rostoucímu počtu penzistů a především existuje naděje, že se podaří splatit dluhy, které občané, stát i soukromý sektor neustále vytvářejí. Ani ekologové se však nemýlí, když poukazují na rozpory. Růst, veličina, která sčítá veškeré aktivity, aniž by se cokoliv odečítalo, by byl…