Těžká cesta ven

V Polsku vyšlo po revoluci na tři sta překladů českých knih. O naši literaturu mají v téhle zemi docela velký zájem, pořád ale překládají více děl římských klasiků než knih našich současných autorů. Tahle bilance bohužel není ojedinělá: v knihkupectvích prakticky žádné evropské země se české knihy nedostanou do první desítky, češtinu v Evropě předstihují i korejština či japonština. Důvodů je víc, jedno je ale zřejmé – o osud své literatury v zahraničí se příliš nestaráme a spoléháme se na to, že zájem přijde zvenčí sám od sebe.

Podporovat literaturu za hranicemi lze mnoha způsoby, od přímé finanční pomoci až po pravidelné literární večery. Jak je vidět na příkladu našich nejbližších sousedů Německa, Rakouska, Polska či vzdálenějšího Maďarska, hlavní roli přitom nehrají závratné sumy peněz. Dobrý nápad, ucelená koncepce a schopnost oboje uskutečnit. To tu chybí.

Překladatelé si pomáhají

Překladatelský dům je běžnou výbavou většiny národních literatur. Jde o vilu či rezidenci, kde mají překladatelé-cizinci k dispozici pokoj a mohou se zde nerušeně věnovat práci. Kvalita takového domu se měří především knihovnou – čím větší, rozmanitější a bohatší, tím lépe. „Straelen je jedno z nejlepších takových zařízení,“ neskrývá své nadšení Radovan Charvát, překladatel německy píšících autorů Bernharda, Walsera, Klemperera a dalších.…