Co tu chceš, negře
Začátkem padesátých let ale prezident Eisenhower jmenoval nového předsedu Nejvyššího soudu, přesvědčeného odpůrce segregace Earla Warrena, který přesvědčoval osm svých kolegů tak dlouho, až v dubnu 1954 mohl přednést jednomyslný výrok Nejvyššího soudu proti segregovaným školám. To byl jeden ze startovacích můstků k občanskému hnutí proti segregaci.
Frederic Morrow měl hned od začátku o té práci pochyby. Byl přesvědčen, že mu přinese spíš zlost a ponížení. Přesto však nedokázal odmítnout. Psal se rok 1952, Morrow měl za sebou práci v agentuře za občanská práva, službu v armádě během války a několik let zkušeností v oddělení pro vnější vztahy televize CBS. Přitom po dvaceti letech vlády demokratů byl opravdovou raritou – černým republikánem. A jako takový dostal nabídku zapojit se do volební kampaně budoucího prezidenta Dwighta Eisenhowera, kde měl mít na starosti styky volebního týmu s černošskou komunitou. Tuhle práci přijal i proto, že mu nabízela vyhlídky na to, že se stane vůbec prvním Afroameričanem v týmu prezidenta Spojených států.
Jako každý černoch v tehdejší době byl na větší či menší ústrky ze strany bělochů zvyklý, jako člena volebního týmu prezidentské kampaně ho to však zasáhlo víc. Když se v Los Angeles členové štábu ubytovali v nejlepších pokojích hotelu Ambassador, on dostal jen malý kamrlík určený pro šoféry a sluhy hotelových hostí. V San Francisku mu ve tři v noci hotelová ochranka vykopla dveře pokoje, protože si říkala, že by tam mohl mít bílou ženu. Na štaci v Salt Lake City jej běloška obsluhující hotelový výtah odmítla pustit dovnitř. Ve své později vydané knize Black Man in the White House Morrow popisuje, jaký měl vztek a chuť se na všechno vykašlat. Vážil si ale ojedinělé…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
