Cestou Ukrajiny

Je to trochu jako scéna z tuctové grotesky: manželka řídí auto, moc to ale neumí. Manžel na vedlejším sedadle má pak dvě možnosti: buď ženě říct, ať zastaví, a v zájmu bezpečné jízdy si sedne k řízení sám. Anebo zatnout zuby, nechat manželku jet a sem tam pomoci radou. Druhou možnost patrně zvolí každý, komu záleží na dobrých vztazích v rodině. Co když ale venku hustě prší, silnice je samá zatáčka, vzadu na sedadle sedí děti a zjevně nesoustředěná řidička dál tlačí plyn k podlaze?

Viděno bez emocí i takhle lze chápat obavy Francouzů, jestli Češi v tak rozviklané době zvládnou předsedat celé Evropské unii. Takové řeči mohou samozřejmě znít v Praze arogantně a urážlivě, jde ale o docela racionální úvahu: zdejší vláda nemá důvěru většiny parlamentu a kdykoliv může padnout. Premiéra Topolánka čeká v prosinci velmi nejistá obhajoba jeho pozice šéfa ODS. A dále – Češi ústy svých nejvyšších reprezentantů bagatelizují finanční krizi, odkládají ratifikaci ústavní smlouvy a nedokážou se ani mezi sebou dohodnout na postoji k rusko-gruzínskému konfliktu. Přitom právě předsednictví EU je událost, na níž se emocemi vybičovaná česká politika může uvést alespoň částečně do klidu a věcnosti.

Problém lidovců

Topolánkova vláda přežila hlasování o nedůvěře také proto, že v tuto chvíli za ni není srozumitelná politická náhrada. Jedině úřednický kabinet, který by se hodil hlavně…