Nechtějme filmy násilně
Premiér Topolánek při představení hymny prohlásil, že národ bez symbolů je národem bez minulosti i bez budoucnosti. Souhlasíte s tím?
Minulý týden se shromáždila politická elita na schodech Národního muzea a představila modernizovanou verzi národní hymny. Premiér přitom prohlásil, že národ bez symbolů je národem bez minulosti i bez budoucnosti. Opravdu jsou ale státní symboly dnes tak důležité? A neposouvá se jejich vnímání do jiné, živější polohy, než je – cynicky řečeno – jedna patetická obrozenecká písnička?
Premiér Topolánek při představení hymny prohlásil, že národ bez symbolů je národem bez minulosti i bez budoucnosti. Souhlasíte s tím?
Hymna, vlajka, hraniční kameny – to všechno jsou symboly České republiky a podle mého názoru symboly je třeba uctívat. Pro mě melodie, která se zahraje při vítězství sportovce nebo při slavnostních zdravicích, je okamžikem, kdy stojím v pozoru a myslím si, že by měl stát v pozoru každý, kdo jde okolo.
Není český vztah k národním symbolům příliš rigidní? Není lepší brát národní symboly osobněji a ne tak vážně – jako třeba v Americe, kde vlajku každý používá, jak chce, a hymna se v úpravách hraje třeba při rockových koncertech?
Nechal bych tomu přirozený vývoj. Když přijedu do Rakouska nebo Švýcarska, visí tam na každém penzionu vlajka a všichni si s úctou říkají: ano, jsem ve Švýcarsku. Já bych nebyl proti tomu, aby i u nás na každé instituci visela vlajka, ne jen na těch oficiálních, ale třeba…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
