Život s penzí

Skutečná penzijní reforma je v nedohlednu, dvacáté výročí naší tržní ekonomiky tedy zřejmě oslavíme s důchodovým systémem, který připomíná spíš sociální daň. Tento systém poměrně úspěšně řeší problém chudoby penzistů, jejichž příjmy byly v produktivním věku nízké, macešsky se ale chová k těm, kteří do něj odvádějí částky mnohem vyšší. Od současné vlády se očekával podstatný zásah do sociálního systému: mění se demografie, délka života se prodlužuje a rozdíly v příjmech se zvětšují. Zdá se být nepochopitelné, že náš penzijní systém přežívá jen s malými změnami.

Hledání dobrého systému

Základem našeho penzijního systému je takzvaný průběžný systém: stát vybírá příspěvky od ekonomicky aktivních lidí a ty okamžitě vyplácí důchodcům. Budoucí penze pro ty, kteří dnes pracují, jsou tedy závislé na následující generaci a jejím „zdanění“. V tomto systému vládne do budoucna vždy nemalá nejistota – současný demografický vývoj napovídá, že poměr ekonomicky aktivních lidí k těm, co na nich závisejí, se zhorší. Navíc nelze předpovědět, kolik lidí bude opravdu pracovat a jak velkou část svých příjmů si nechají od státu vzít.

Systém také nedokáže zajistit nárok na vyšší penzi pro ty, kteří do něj odvedou více peněz. Tito lidé mohou jen spoléhat na princip určité spravedlnosti, kterou by systém měl respektovat. Opakem průběžného systému je systém fondový. Lidé si ze…