Času je málo a vana přetéká

Kdyby se člověk orientoval jen podle článků ve zdejších novinách, mohl by podlehnout dojmu, že největší hrozbou současnosti není energetická či potravinová krize, ale kapající kohoutek. Hrůzostrašné příběhy lidí, kteří potřebovali něco doma opravit a nedočkali se, graduje v médiích záběry na ustarané tváře kapitánů průmyslu žehrajících, že nemají kde brát zedníky, a vyzývajících stát, aby jim pomohl nějaké naverbovat. A bude prý hůř, protože mládeži se už černou práci dělat nechce. Takže se pohodlně usaďme, jsme na stopě dramatu moderního světa.

Ohrožený druh

Bylo to nečekané drama nad rozdělanou podlahou. Když si před časem chomutovský zedník začal v pozdním odpoledni balit fidlátka, majitel na něj znenadání vytáhl pistoli. „Chci, abyste konečně tu práci dodělal, jinak se zblázním,“ požádal řemeslníka – aspoň v pozdějším líčení médií, která případ z Mostecka líčila jako doklad, kam až může klienty dohnat zoufalství z nedostatku a špatné kvality služeb. Bylo by to působivé – kdyby to nebylo trochu jinak. Skutečnost je taková, že zedník tenkrát prostě chtěl jít domů po skončení pracovní doby, ale majitel ho pod pohrůžkou zastřelení donutil pracovat až do pozdního večera. Vyděšený řemeslník se pak zhroutil. Jak to tedy s nedostatkem a kvalitou řemesel u nás doopravdy je?

Otestujme to nejprve naslepo a na vlastní kůži. Voláme mimo hlavní…