Woodstock na kolonádě

Až se budou tyto řádky prodávat na stáncích, bude už mít Robert de Niro za sebou ovace před více než tisícovkou lidí v rekonstruovaném velkém sále hotelu Thermal. Už bude také jasné, jestli je Jakubiskův historický megafilm Bathory kolosálním propadákem, jak se v kuloárech šeptá, nebo jestli producenti svých neuvěřitelných 380 milionů korun vložili do správných rukou. Ale karlovarský festival není jen o hvězdných hostech a slavnostních galapremiérách. Byť na ty se pozornost médií logicky soustředí vždycky nejvíc.

To si snad někdo dělá…

Tým vedený Jiřím Bartoškou a Evou Zaoralovou se totiž už patnáct let úspěšně snaží o světový unikát – festival kategorie A, který je dělán hlavně pro diváky. Ti to dokážou ocenit, a snad proto je přehlídka v zahraničí vnímána jako bujarý týdenní mejdan s domáckou, neobyčejně uvolněnou atmosférou.

„S publikem z pětadevadesáti procent pod pětadvacet let je to jako filmový Woodstock, nejlepší večírek roku. Je to báječné publikum, které je otevřené ke všemu, co se odehrává na plátně,“ rozplýval se před loňským ročníkem deník USA Today. K identifikaci diváků s festivalem přispívá i hravá sebeironie organizátorů. Upřímně řečeno: je těžké si představit, že by jiný „áčkový“ podnik propagoval takový spot, který běžel před startem letošní přehlídky v televizi…