Paparazzi z StB

Vypadali nenápadně: pánové s diplomatkami v podpaždí postávající na ulici a významně si kontrolující hodinky, dámy s kabelkami přes rameno upravující si dlouhé minuty punčochy. Jako by na někoho čekali. Milan Kundera, Miloš Forman, Jan Placák nebo Věra Chytilová nevěděli, že nedaleko nich stojí ve skutečnosti tak dlouho kvůli tomu, že je zrovna tajně fotí. Desítky profesionálních fotografů strávily stovky hodin v ulicích, kavárnách či restauracích, aby na tisícovkách záběrů nenápadně zaznamenaly i ten nejpodružnější detail z obyčejných dnů neobyčejných lidí.

Dnes jejich záběry zpracovává Ústav pro studium totalitních režimů. Dochované negativy mají malý formát, aby se vešly do miniaturních špionážních kamer Robot či Krasnogorsk. Estébáci je měli v aktovkách, kabelkách, kapsách od kabátu. Když je nějaké políčko negativu procvaknuté dírkou, znamená to, že si je policie zvětšila. Pro člověka na negativu to mohlo mít fatální následky: dostal se do blízkosti „problémových“ lidí a teď bude muset vysvětlovat, jak se to mohlo stát. Kdyby zapíral, mohou mu ukázat fotografii. A na ní bylo obvykle všechno vidět, pěkně ostře, nezkresleně.

„Malé aparáty měly výbornou optiku umožňující kvalitní záběry i v extrémně obtížných podmínkách. Třeba v protisvětle v kavárně,“ vysvětluje Vladimír Bosák, který v ústavu pro výzkum totality s negativy pracuje. Právě on si uvědomil, že z dnešního pohledu mají i jinou hodnotu než čistě dokumentární.

„V historii světové fotografie je to unikát. Je na nich zachycená Praha v 70. a 80. letech tak, jak by ji fotil Robert Frank nebo Garry Winogrand,“ připomíná Bosák proslulé fotoreportéry, kteří se neustále pohybovali v terénu. Na amerických ulicích zachycovali všechno, co jim přišlo důležité, byť šlo často o na první pohled nepodstatnou maličkost. Jejich snímky vypráví osobitým způsobem o Spojených státech 50. a 60. let, práce příslušníků StB o Československu let 70. a 80. Svou syrovostí mají přitom k sobě opravdu nečekaně blízko.

Správa sledování dokumentovala schůzky, procházky i nákupy disidentů, umělců, nekonformní mládeže, farářů, zaměstnanců ambasád a ve všeobecném strachu z vnitřního nepřítele i svých vlastních lidí. Vzniklé fotografie nabízejí neveselý pohled do šedi husákovské normalizace, kde hranice mezi volností a kriminálem nebyla rozpoznatelná.

Pro historiky jsou fotografie z estébáckého špiclování cenným materiálem, ze kterého se dá sestavit plastický obrázek o podobě normalizace. V časopise Paměť a dějiny tak mohli Bosák s Petrem Blažkem nedávno rekonstruovat líčení s členy undergroundových kapel v rámci akce s krycím názvem Bojanovice z listopadu 1976. I na chodbě krajského soudu se totiž tehdy pohybovali fotografové s aparáty ukrytými v taškách.

Jiný úkol bude stát před teoretiky fotografie. Zní to divně, ale je to tak: příslušníci StB po sobě zanechali skvělé fotky.

ZÁPIS ZE SLEDOVÁNÍ MILANA KUNDERY STB

Slepice 2 –sledování, Praha dne 27.9.69. Odsledovat schůzku dne 27.8.1969 a fotem zadokumentovat když bude LISOVA předávat cestovní pas MILANU KUNDEROVI z Brna.

V 9.30 hodin bylo započato se sledováním Lisové Boženy…akce bude prováděna pod krycím jménem Slepice 2. V 9.45 hodin přijela SLEPICE 2, ve voze spz.ABB-89–50, na roh ulice Bartolomějské. Zde z vozu vystoupila a zašla zde na rohu do telefoní budky a někam volala. Byla prostovlasá, oblečena byla ve světle zrzavý balonový plášt, v ruce nesla tašku, a silonovou sítěnku, na nohou měla bílé boty. Uvedený vůz zajel na parkoviště a řidič odešel na roh ulice Husové, kde se sešel s Milanem K u n d e r o u. Společně odešli k telefoní budce, kdese setkali se SLEPICI 2. Zde spolu chvíli hovořili načež řidič odešel a SLEPICE 2 s K u n d e r o u odešli asi 20m do ulice Bartolomějské, kde se zastavili a po malé chvíli se vrátili zpět na roh, kde opět stáli a o něčem se domlouvali.

V 10.05 hodin přišla k oběma zaměstnankyně pasového oddělení. Z tašky vyndala nějaké papíry mezi nimi byl i pas zelené barvy a toto všechno dala K u n d e r o v i . Tento po obdržení těchto papírů odešel do kanceláře pasového oddělení na Perštýně.

Zaměstnankyně se SLEPICI 2 se ještě malou chvíli bavily načež zaměstnankzně odešla. SLEPICE 2 čekala u telefoní budky na příchod Kundery. Po malé chvíli přišel K u n d e r a ke SLEPICI 2 a něco se optal a vrátil se do kanceláře pasů.

V 10.25 hodin přišel KUNDERA ke SLEPICI 2 a odešli do ulice Betlémské, kde za rohem se zastavili a stále se živě bavili. Poté se několikrát prošli po Perštýně a v 10.30 hodin se SLEPICE 2 s K u n d e r o u podáním ruky rozešla. V tuto dobu bylo sledování SLEPICE 2 skončeno.

Více fotografií na respekt.cz