Ukážeme světu, že jsme civilizovaní

Během březnových demonstrací proti čínské okupaci Tibetu zabily čínské bezpečnostní oddíly v tibetském hlavním městě Lhase desítky lidí. Přitom za několik měsíců mají vypuknout v Pekingu letní olympijské hry. Co stím? Jet, nebo vyhlásit pořadatelům bojktot? A jaké má olympijské hnutí limity? Co si vlastně sportovci můžou a chtějí dovolit? O tom jsme hovořili s předsedou Českého olympijského výboru Milanem Jiráskem.

Jak se jako předseda Českého olympijského výboru a budoucí účastník olympiády v Pekingu díváte na poslední události v Tibetu? Bylo chybou uspořádat hry právě tam?

Mezinárodní olympijský výbor měl dobré úmysly, když přidělil olympijské hry Číně, a byl v tom podporován i tibetským vůdcem dalajlamou. Představoval si, že se jejím přidělením Čína otevře víc světu a také, že si lidé v Číně zaslouží, aby se rovněž něco o olympijských myšlenkách dozvěděli, protože poselství olympionismu může vykonat své. Věříme, že se situace uklidní, ale můžeme čekat další problémy, protože olympijské hry jsou příležitostí, aby se tyto otázky nastolovaly. Já sám proti tomu nic nemám.

Takže česká delegace zvedne v rámci olympijských her problém Tibetu a lidských práv?

Ne, od toho je OSN a organizace, které jsou k poukazování na nedodržování lidských práv určeny. Sport a jeho význam spočívá ve spojování lidí bez ohledu na rasu, náboženství či politické názory, není ale prostředkem nátlaku na toho nebo na onoho. My máme informace, že akce byly připraveny dopředu a byly vyprovokovány. Nevím ale z které strany. Takže my nejsme v tomto ohledu rozhodčím. Přejeme si, aby se to vyřešilo slušně.

A co pro to čeští sportovci mohou udělat?

Že se zúčastní her a budou ukazovat světu, že jsou civilizovaní, kulturní lidé, a to i na té sportovní úrovni. O to se budou snažit i sportovci z Číny. A to je to nejlepší. A v tomto smyslu budeme i sportovce oslovovat, že existuje článek padesát jedna olympijské charty, který zapovídá politickou, rasovou a náboženskou propagaci v olympijské vesničce a na sportovištích.

Proč se nemůže sportovec přihlásit veřejně ke svému názoru?

Ať se přihlásí, ale nemůže dělat nějakou schůzi v prostorech olympijské vesnice, to by se pak úplně změnilo v nějaké politické kolbiště. To platí i obráceně. Ani Čína nesmí na olympijských sportovištích, či vesnici provádět žádnou politickou propagandu, jinak by se olympiáda v Pekingu nemohla konat. Na olympiádě nejsou lidé jednoho názoru. A teď si představte, že by se stala nějakým politickým střetem nebo schůzí. Vždyť tam by mohlo dojít i k nějakým různicím. Budou tam muslimové, židé a já nevím kdo všechno. Já myslím, že svět může být vděčný za to, že existuje nějaký univerzální jazyk, a to je sport a olympiáda jako jedno z lepidel, která jakž takž drží planetu a pocit sounáležitosti jejích obyvatel pohromadě. Olympiáda je ale jedna z mála akcí, kde se 205 zemí podrobí něčemu společnému. Takže ať každý udělá, co považuje za vhodné, ale ne na olympiádě. My nechceme dělat žádné demonstrace a divadla.

Naznačil nějaký český sportovec, že do Číny na protest nepojede?

O žádném nevím, vždyť právě sportovci nás udržují v přesvědčení, že bojkot nemá smysl. Jejich doménou je přece sport a vrcholem je olympiáda.

Navštívíte během svého olympijského pobytu v Číně i Tibet, abyste se podíval, jak tam vypadá situace?

Já mám během olympiády úplně jinou práci než výlet do Tibetu. Navíc by to bylo politické vystoupení a to se s mým posláním předsedy olympijského výboru neslučuje. Existuje dohoda, že jitření takových věcí, jako je Tibet, národními olympijskými výbory stěžuje dialog při jednání s Čínou. Moje přesvědčení je, že kdyby se do toho tolik nešťouralo, tak Čína bude svoji politiku v otázce lidských práv uvolňovat daleko víc. I tak máme zprávy, že se tam demokratizace po stránce legislativní zlepšuje. Postupně se přibližují k tomu, jak my si představujeme, že by měl civilizovaný svět vypadat.

Co kdyby se v Pekingu někdo z českých sportovců rozhodl vyjádřit svou solidaritu a protest. To by byl z her vyloučen?

Má naprostou svobodu vyjadřování, ale nesmí vystupovat v olympijském areálu s nějakým projevem či svolávat nějaká shromáždění nebo přijít na stadion s nějakými transparenty. Za to by podle olympijské charty mohl být i vyloučen.

A co když Tibetu věnuje svůj případný medailový úspěch? Bude riskovat odebrání medaile?

Ať ho klidně věnuje, ale neměl by tak dělat na stupních vítězů a v záři kamer. Když to pak řekne novinářům, tak se asi nic neděje. Já bych mu ale řekl, vyjadřuj se veřejně k tomu, v čem jsi cvičený a do čeho vidíš. To vždycky radím i sobě. Nevidím to mnohdy v politice, tam se každý vyjadřuje ke všemu. Tím se vytvářejí určité mýty a lidé se tím dezinformují.

Co víte o sportovcích v Tibetu?

Nevím o nich nic. Pokud mají úroveň, tak jsou na olympiádu v rámci národního výboru jistě připuštěni. O žádné jejich diskriminaci nevím.