A proč ne Klaus?
Stráví totiž bezmála čtvrtstoletí ve vrcholné ústavní funkci: napřed chvíli jako ministr, pak premiér, šéf parlamentu a nakonec prezident.
„Jsem rád, že jste se tu sešli v tak hojném počtu,“ pronáší dobře naladěný prezident v malém salonku k novinářům. Ti jsou tu ale jen tři, zbytek je dav fotografů, kteří zběsile cvakají spouštěmi, byť se zase nic tak zvláštního neděje – Václav Klaus prostě představuje svoji další knihu. „Cestou sem se mě ptal jeden z vás novinářů, proč v mé nové knize není ani jednou zmíněn pan Švejnar. Musel jsem ho zklamat. Ta kniha je o naší transformaci a v té pan Švejnar jaksi nevystupoval,“ culí se hlava státu. Není jasné, kdo byl ten zvědavec, když prezident přijel ve své limuzíně, z přítomných se neptal nikdo. Ale to už nehraje roli. Když pak prezident přejde vedle do sálu, kde na něj čekají jeho čtenáři, je příběh hotov. „Teď se mě na tiskové konferenci novináři ptali, proč v mé nové knize není ani jednou zmíněn pan Švejnar; ta kniha je ale o naší transformaci a v té pan Švejnar jaksi nevystupoval,“ svěřuje se prezident plnému sálu a pobavená reakce auditoria dává tušit, že je mezi svými. Mistr zkratky je ve svém živlu. O svém soupeři mluvit nechce a nebude, z několika jakoby vyprovokovaných slov je ale jasné, co si o něm myslí. A ráno je zpráva o Švejnarově neúčasti v české transformaci ve všech novinách.
Jak je dobré míti Filipa
Zatím je ještě na gratulace čas, ale proč si to nepřipomenout: pokud…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu