Alžběta I. ležící, spící

Alžběta se nikdy nevdala. Sexuálně ji přitahovali piráti, omylem nechala popravit sestřenici Marii Stuartovnu a nakonec v lesklém brnění zvítězila nad španělskou flotilou. To je vše, co se o vrcholné éře evropských dějin dozvíme z opulentního spektáklu Královna Alžběta: Zlatý věk. Film je obestřen kouzlem nechtěného a příznivci Járy Cimrmana se zasmějí při konverzaci typu: Dobrý den, doktore Dee! Jak se má Francis Drake? Vzpomínáte na Marii Stuartovnu? Jinak ale snímek nezachrání ani Cate Blanchettová v hlavní roli.

Zatímco v českých kinech souběžně premiérovaný PersepolisMarjane Satrapiové je kreslený film, kde postavy působí živě a autenticky, Alžběta vypadá přes účast dobrých herců jako kreslený komiks. Co chcete dnes od Hollywoodu, řekne někdo. Jenže tohle je francouzsko-britský film, který vyrobily firmy Studio Canal a Working Title, jež v 90. letech vyráběly autorské umělecké filmy. Tady ale sáhly po tak slaboduchém scénáři, že by se s ním jeho autoři William Nicholson a Michael Hirst neprodrali ani na FAMU. Jak je to možné?

Bohužel to funguje

Předlohy mainstreamových filmů jsou rok od roku horší. Od komerčních hitů typu Ďábel nosí Pradu až k prestižnímu filmu z válečné Šanghaje Touha, opatrnost, který letos zvítězil v Benátkách. Nejsou to už příběhy, jaké si…