Do zbraně, Maďaři

Nejhorší bylo, kolik tam pochodovalo úplně normálních lidí.Gábor Vona je v dobré formě. A to přesto, že mu hned na začátku vypoví mikrofon. Jako by se technika snažila jeho vystoupení zabránit, zpětná vazba pokaždé spustí ohlušující pískot, jakmile se Vona k mikrofonu při-

blíží. A přitom se restaurace „Svit svíček“ na sídlišti v Györu, 130tisícovém městě nedaleko maďarsko-rakouských hranic, připravila na tento večer tak pečlivě: řasené záclony září nejčistější čistotou, na stěnách se leskne dřevěné obložení. Za řečnickým pultem je připevněna vlajka s červenými a stříbrnými pruhy. Proti záludnostem techniky však nikdo nic nezmůže, a proto Vona nakonec spustí svou řeč bez mikrofonu. Mluví o maďarské vládě, která prý zruinovala systém zdravotnictví i školství. O naprosto absurdním tvrzení mocných, že on je fašistou. A o chudém malém klukovi, který už nemá co ztratit, a proto se vydá na cestu do světa, aby tam hledal štěstí. Jednoduché vzkazy v jednoduchém jazyce. Zhruba 200 lidí, kteří restauraci obsadili do posledního místečka, napjatě poslouchá a sem tam řečníka odmění aplausem. A na konci večera se spousta mužů řadí do trpělivé fronty před velkým stolem, aby se zapsali do seznamu těch, kteří se chtějí stát členy. Členy takzvané Maďarské gardy.

Popularita stoupá

„Tato garda je maďarskou SS.“ Filozof…