Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Domov

Stalin patří skejťákům

To místo s jedinečným výhledem na panoráma Prahy se má změnit k nepoznání. Řeč je o legendami opředeném okolí známého „metronomu“ na pražské Letenské pláni. Spor o Stalina připomíná, že v pražském centru potichu mizí jedna volná plocha za druhou.

Fotografie: Sem fotbalisti nechodí. - Autor: Kateřina Malá • Autor: Respekt
Fotografie: Sem fotbalisti nechodí. - Autor: Kateřina Malá • Autor: Respekt

To místo s jedinečným výhledem na panoráma Prahy se má změnit k nepoznání. Řeč je o legendami opředeném okolí známého „metronomu“ na pražské Letenské pláni. Vedení města se totiž během června chystá s australskou firmou Underwater World Oceanarium podepsat glejt, jenž u kyvadla posvěcuje stavbu gigantického akvária. Turisté pozorující žraloky v synteticky vyrobené mořské vodě by odtud měli vytlačit především mládež, která „Stalina“ před sedmnácti lety přeměnila v útočiště, jehož věhlas trvá dodnes. Po uzavření jednoho z proslulých alternativních klubů, který pod někdejším pomníkem sovětského vůdce vznikl ilegálně na počátku 90. let, nyní čeká výpověď skateboardisty, in-line hokejisty, freestyle cyklisty a všechny ostatní, kdo se usídlili na ploše o pár pater výš. Ve hře není jen několik set metrů čtverečních otřískaného betonu. Spor o Stalina připomíná, že v pražském centru potichu mizí jedna volná plocha za druhou.

Tady nejsi klient

„Tohle je veřejný prostor, kam denně chodí kromě sto padesáti skejťáků i spousta dalších lidí z celýho města. Místa, kde nejste jen turista čekající v řadě na komerční odbavení, se rozpouštějí jako máslo na slunci. Vypadá to, že nakonec bude všechno zpoplatněný, u všeho bude kamera a danej vzorec chování,“ zlobí se šestatřicetiletý Jan Mička, který chodí na Letnou každý den se psem. Pro něj osobně jako důkazy slouží zánik alternativní enklávy na pražském statku Ladronka, zmizení původní domkářské kolonie ve Střešovicích, zavření respektovaného klubu Bunkr nebo osud klubu Roxy, který po zákazu hlasité produkce po desáté večer „už dávno není to, co býval“.

Jan Mička na prkně nejezdí, ale každý skejťák od Stalina příchozím ochotně vysvětlí, že u metronomu se nabízejí i jiné možnosti než odvážné skoky na mramorových zbytcích podstavce pomníku. „To místo má kouzlo. Sedíš tam a přijde za tebou penner, jestli nemáš cígo, nebo jde kolem holka a ty na ni křičíš, jak je krásná. Odehrává se to na ulici, tady nejsi ničí klient,“ líčí genius loci „Stalina“ jeden z nejstarších místních vyznavačů skateboardingu, třicetiletý Martin Fischer. Kolem něj tříská prkny asi třicet kluků vesměs o deset a více let mladších, bulteriér jednoho z nich přenáší v tlamě dlažební kostky, dvě přihlížející děvčata se nenuceně osvěžují oranžovou limonádou.

Magistrát věří, že obří akvárium nabídne mnohem víc než tenhle obraz: přivede do Prahy další davy turistů a jejich peníze. „Po Hradě je druhým nejnavštěvovanějším místem v Praze zoo. Dá se očekávat, že zájem o oceanárium bude obrovský,“ říká Milan Richter (ODS), radní pro kulturu a sport. Jenže kýžený ekonomický přínos atrakce se žraloky radnice spočítaný nemá. Její zástupci ale vysvětlují, že investor přinese chybějících sto milionů na rekonstrukci podzemních prostor „pod Stalinem“, které jsou v havarijním stavu.

Všichni radní ovšem pro mořské zoo nejsou. Podle radního pro životní prostředí Petra Štěpánka (SZ) masová turistika zničí jedinečný charakter vyhledávané klidové zóny. Štěpánek chce hlasovat proti, moc šancí ale nemá. V době, kdy Štěpánek v zastupitelstvu nebyl, nechal magistrát totiž změnit územní plán. „Stalin“ byl ještě před rokem a půl součástí parku, kde se nesmělo stavět, zásahem do městské listiny už ale tenhle zákaz neplatí. Proti akváriu na Letné je i dlouholetý zastupitel Jiří Witzany (ED), ale na to, jestli hlasoval pro nebo proti zrušení části parku, si nepamatuje. „Možná jsem byl pro, ale tehdy se to jako oceanárium neprezentovalo. Mluvilo se spíš jen o galerii nebo muzeu obětí komunismu.“ Zastupitel se však zřejmě příliš nezajímal o to, o čem hlasoval: rada města prosazuje mořský projekt už sedm let.

Nic pro nás

Není to nic nového. Na jedné straně snaha podnikatelů zpeněžit každé volné místo, které v centrech měst zbývá, na druhé straně touha „neorganizovaných“ obyvatel mít ještě možnost se někde scházet, aniž by za to museli někomu platit. Tenhle střet znají všechny metropole.

V Praze překvapuje snadnost, s jakou se investorům daří jejich plány prosazovat. Australští „akvaristé“ v této souvislosti nic neponechali náhodě. Když se před časem objevila na webu petice vyznavačů skateboardingu „Zachraňte Stalina“, Australané si možné potížisty sami vyhledali. A nemuseli se ani moc snažit, aby ze setkání dvou zcela rozdílných světů vyšli jako vítězové. Schůzka se konala na radnici. „Přijel asi šestnáctiletej andílek na prkně a jeho kamarád,“ vzpomíná mediální zástupce firmy Underwater World Oceanarium Mikoláš Černý. „Nabídli jsme jim, že jim Stalina postavíme jinde, ať si vyberou místo. Od té doby se neozvali. Aktivisti už nejsou aktivní,“ říká s neskrývaným potěšením Černý.

„Řekli nám, že je to rozhodnutý,“ krčí rameny jeden z oslovených, osmnáctiletý blonďák Martin Halaxa v libeňské hospodě poblíž své střední školy. Proč s kolegy skejťáky nenavrhli místo pro náhradního Stalina? „Nevíme, kde jsou volné pozemky, v tom se vyznají oni. Ale stejně to nikde jinde nebude tak dobrý jako u Stalina.“

Oficiálních „skateparků“, zřízených z radničních peněz, je v Praze hned několik. Potíž tkví v tom, že vyznavačům „streetu“ organizované ježdění po U-rampě, kde se vesměs platí vstupné, úplně nesedí. „Třeba ve Strašnicích. Typoš tam ráno rozsvítí a večer zhasne, je tam strašně zákazů, nesmí se kouřit,“ vypráví u Stalina kudrnatý Martin Hanusek (20) zvaný Čert. Proto není nadšen ani z nabídky magistrátu, že letenský areál včetně desek přesune na periferii. „Proč tam nepostaví to akvárium?“ zlobí se Martin.

Když na pražské radnici padnou otázky, co magistrát mladým lidem vlastně nabízí, zatváří se odpovědní činitelé dotčeně a kromě zmíněných skateparků vytáhnou z rukávu miliony vyplacené v různých grantech „organizacím pro mládež “. „Chodím mezi mladé fotbalisty,“ vysvětluje náměstek primátora Pavel Klega (ODS), jak zjišťuje, co mladí chtějí. Již zmíněný radní Richter k projektu velkoakvária dodává, že do výběrového řízení na využití prostoru u Stalina (konalo se před sedmi lety) se přece mohl přihlásit kdokoli. Tedy i lidé, kteří by si tam přáli mít klub, podobně jako to bylo na začátku 90. let. „O tom, že je tam nějaké řízení, jsme vůbec nevěděli,“ namítá za skejťáky Martin Fischer. Radní Štěpánek označuje přístup svých předchůdců za poněkud staromódní. „Když jde o nějaké místo, vyvěšuje se oznámení o veřejné soutěži přímo tam, a ne na radniční vývěsku, kterou nikdo nečte,“ říká Štěpánek.

Je pravda, že vyznavači skateboardingu to někdy nemají jednoduché ani za hranicemi: například radnice Barcelony, považované za ráj evropských skejťáků, vyhlásila zákaz prkýnkářů v celém historickém centru města.

Podstatnější je, že pro řešení problémů mají radnice v západní Evropě osvědčený nástroj, kterému se říká komunitní plánování. Zástupci města se – nejčastěji prostřednictvím najatých agentur – snaží zjišťovat, jak si lidé život na tom či onom místě představují a jaký projekt radnice by jim nejvíc vyhovoval.

To se nepočítá

Metoda komunitního plánování koneckonců někde funguje i v Praze. Model uplatňují právě na radnici Prahy 7, kam „Stalin“ spadá, o něm už se ale rozhodovalo příliš dávno.

Jak říká už citovaný skejťák Čert: nikdo z mladých netouží po tom, aby u něj někdo starší stál s kasírkou a drezúroval ho. Jde spíš o to nezmenšovat prostor, na němž by se mohli bavit podle svého.

To se ale v Praze děje. Loni bylo například vykáceno 85 stromů v jednom z mála parků v panelové zástavbě poblíž stanice metra Budějovická a na jejich místě vyrostl „byznyspalác“. V centru města má zmizet jedno z mála volných prostranství u metra Národní – kde podle plánů vyroste další ráj pro byznysmeny. Hranici, za kterou by podobné zábory už neměly jít, nabízí územní plán. Od jeho schválení ale běží již sedmá vlna změn, v níž je navrženo 480 úprav, a jak přiznává pracovník útvaru rozvoje města Miroslav Kubový, z 80 procent jde o pokusy přeměnit zelené plochy na stavební pozemky. „Praha v tomhle bohužel nemá žádnou koncepci, většinou vyhoví investorům,“ říká Martin Skalský ze sdružení Arnika, které mimo jiné usiluje o uchování veřejných prostranství. Kritici ale nemají čísla, která by ukázala, kolik volných prostranství ustoupilo v posledních letech zástavbě. A hlavu si s nimi nelámou ani na radnici. „Tohle u nás nikdo nepočítá,“ říká úředník Kubový.

Souhlasíte s městem, nebo sympatizujete s mladými „skejťáky“? Debatujte na

www.respekt.cz

.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].