Jak vlastně myslí teroristé

Česky vyšla ojedinělá kniha, která dává hlas fundamentalistům.

Vzrůst náboženského fundamentalismu, nábožensky motivovaného násilí a terorismu zaskočil nejenom českou veřejnost, nýbrž i světové sociology náboženství. Ti totiž dlouho předpokládali, že religiozita mizí ruku v ruce s modernizací, jenže od 80. let minulého století začalo být stále zřejmější, že tomu tak není.

Jsme oběti

Takzvaná sekularizační teze vzala rychle zasvé a sociologové si začali všímat nových nábožensko-politických forem, které se sice holedbají svou „původností“ a výlučnou „pravostí“, ale ve skutečnosti představují reakce na současný svět a jeho uspořádání. Americký sociolog Mark Juergensmeyer, působící na prestižní univerzitě v Santa Barbaře, v roce 1993 vydal knížku s příznačným názvem Nová studená válka?, ve které uvažoval o tom, že železnou oponu začínají nahrazovat nové hranice – mezi různými náboženstvími, ale také mezi věřícími a sekularisty.

O deset let později je více než zřejmé, že ze studené války se stala docela „horká“. Množství (přinejmenším potenciálních) obětí současného náboženského terorismu si už bohužel v ničem nezadá s „konvenčními“ ozbrojenými mezistátními střety.

Juergensmeyerova nová kniha Teror v mysli Boží (k českému čtenáři se dostává překlad 3. vydání, upraveného po událostech z 11. září 2001) se snaží o vhled do uvažování samotných náboženských teroristů nebo těch, kdo jejich činy schvalují. Zkoumá příčiny vzniku náboženského násilí, ačkoli se různé víry doslova předhánějí v tom, která má být mírumilovnější. Cenné na ní je především to, že není jednostranná – náboženský terorismus totiž najdeme prakticky ve všech náboženských kulturách.

Juergensmeyer proto přibližuje křesťanské protagonisty protiinterrupčního, homofobního a rasistického násilí, načež následují militantní židé, muslimové (Hamás), sikhové a japonské (především buddhistické) náboženské hnutí Óm šinrikjó. Nad rámec knihy bychom mohli přidat i další, v neposlední řadě samotné stoupence sekularismu, jimž je násilí ze strany „obnovných“ náboženských hnutí rovněž vyčítáno.

Teroristé říkají: „Nejsme agresoři: jsme oběti,“ – a nemají tak úplně nepravdu. To, že výdobytky západní civilizace – jako je občanská společnost, spotřeba, ideologie lidských práv nebo sekularismus – leckdy považujeme za všeobecně platné a vyvážíme je do světa, je také aktem kulturního imperialismu nebo náboženského násilí. Právě to je naprosto nezbytné zdůraznit pro sekulární evropské čtenáře, kteří se domnívají, že náboženský terorismus není „jejich záležitostí“, pokud v něm nevystupují jako oběti nebo „zhrození pozorovatelé“.

Kosmická válka

Ale ani to není úplně nezúčastněná pozice, právě naopak. Náboženský terorismus by neexistoval, kdyby neměl své (nechtěné) diváky, a úspěšnost tohoto hrůzného „divadla“ zvyšuje globální mediální pokrytí. Vlastní argumentace teroristů spočívá v obrazu „kosmické války“, tedy metafyzického boje mezi dobrem a zlem, ve kterém neexistuje možnost kompromisu a který zdůvodňuje použití násilí, ačkoli se mu jednotlivá náboženství brání. Nebýt „kosmické války“, konflikt by mohl snadno skončit dohodou obou stran.

Té podle Juergensmeyera brání tři faktory. Skutečná „kosmická válka“ musí být zakoušena jako obrana základní totožnosti a důstojnosti, aniž by byla myslitelná porážka, přičemž vítězství není v reálném čase a kontextu možné. Právě a pouze z této zoufalé situace se rodí náboženský terorismus, ať už jde o existenční úzkost nebo „jen“ o boj proti „zabíjení ještě nenarozených dětí“.

Ospravedlnění násilí prostřednictvím „kosmické války“ umožňuje i mučednictví, stejně jako vyžaduje nalezení nepřítele, vůči němuž jsou aplikovány symbolické akty moci. Teoreticky jím může být kdokoli, ale Juergensmeyer správně připomíná, že (přinejmenším sekundárním) nepřítelem se až příliš často stává „Amerika“. Jistě má pravdu v tom, že k tomu vede globální sociokulturní a ekonomický vliv Spojených států, v němž se „Amerika“ mnohdy stává spíše symbolem než skutečným hybatelem, ale není to pravda celá. Spojené státy totiž samozřejmě usilují o potvrzení své hegemonie v různých oblastech a ani jejich podpora politického sekularismu není obvykle tak nezištná, děje-li se proti jiným náboženstvím, nebo dokonce ve prospěch nějaké blízké formy (post)křesťanství.

Důležitější než toto interpretační „opominutí“, u amerického a křesťanského autora ostatně pochopitelné, je jeho hledání původu „pocitu zmocnění“, který náboženským teroristům dává jejich odhodlanost, i když je přinejmenším v racionální rovině jasné, že aktuálně nemají šanci „řád světa“ výrazněji vychýlit. Juergensmeyer nezavírá oči před standardními sekulárními interpretacemi, podle nichž k radikálním náboženským postojům vedou aktuální či potenciální existenční potíže a socioekonomická nebo symbolická marginalizace nebo třeba i neukojená (mužská) agresivní sexualita. Cenné na jeho práci je však především to, že tyto důvody neabsolutizuje. Zásadní rozdíl mezi politickým a náboženským terorismem spatřuje v tom, jak nekonkrétní jsou požadavky druhého – koncept „kosmické války“ přímo svádí k přesvědčení, že kýženou budoucí společnost si zformuje samo transcendentno, takže není třeba se konkrétní politikou zabývat.

Uznání náboženství

V závěrečné kapitole se ptá, co na to Bůh/bůh, v jehož jménu je násilí pácháno. Diskutuje pět možných scénářů, jak může tato „válka“ skončit: nepravděpodobná (i když občas úspěšná) silová řešení, ať už v nich zvítězí kterákoli strana, zaleknutí se vlastního jednání nebo kompromisy, největší naděje však vkládá do „uzdravení politiky náboženstvím“. Pro sekulárního čtenáře jistě překvapivě a možná pohoršlivě, ne však neoprávněně soudí, že teroristé možná mají při své kritice amorálnosti sekulární politiky, ekonomiky a společnosti v lecčems pravdu, takže „nejúčinnějším lékem na náboženské násilí se nakonec může stát obnovené uznání náboženství samotného“.

České vydání Teroru v mysli Boží se nevyvarovalo drobných chyb a sporných míst, z nichž některé jdou na vrub autora a jiné překladatele. Přesto jde o knihu naprosto zásadního významu. Je to jedna z prvních prací, jejichž autor dal slovo samotným teroristům, i když s nimi nesouhlasí, a přiblížil tak jejich způsob myšlení. Čtenářům uvyklým na vlastní kulturní hegemonii předkládá nechtěné a leckdy i téměř „nemyslitelné“ podněty – z jeho argumentace můžeme vyvodit, že moderní sekularismus rozhodně není nestranným hráčem ve světě, který se stále víc nábožensky polarizuje.

Autor je historik a sociolog, působí v Sociologickém ústavu AV ČR a na Fakultě humanitních studií UK.

Mark Juergensmeyer: Teror v mysli Boží. Globální vzestup náboženského násilí, přeložil Tomáš Suchomel, CDK, 382 stran.