Poslední kolo s K. O.

Tak trochu to připomíná legendární scénu z filmu Rocky, kde se dva boxeři v závěrečném patnáctém kole sotva drží na nohou a nemotorně máchají kolem sebe. Není moc jasné, kdo vlastně vítězí, a kdyby nebyl rozdíl v barvě pleti, asi by od sebe zápasníky nikdo ani nerozeznal – jejich opuchlé tváře vypadají jako pomalované brambory.

Čeští politici dnes už také jen máchají kolem sebe jakoby naslepo a bez většího rozmyslu. A stejně jako boxeři se dají dříve či později zaměnit, protože se u nich téměř vždy vynoří stejný rys – jakési zhroucení, doprovázené podrážděným a nevrlým chováním.

Zas a zas

„Paroubek se ze dne na den zklidnil, začal naslouchat kritickým slovům s chladnou hlavou (i když jsou samozřejmě i výjimky)… Politiku posouvá tam, kde má být – tedy do normální debaty, kde své politiky nemusíte milovat či nenávidět, ale chcete s nimi diskutovat.“ Ne, nejde o provokaci, ale citát z komentáře z loňského července, za který by se dnes měl člověk téměř chuť omlouvat. Ale v době nástupu Paroubka do funkce to bylo na místě.

Jeho proměna do jednoho z nejarogantnějších politiků posledních let, který zpochybňuje regulérnost voleb, vyžaduje cenzurní zásahy a rozhazuje žaloby, je věc jiná.

Paroubkův vývoj vedl komentátora k jisté opatrnosti při ocenění jeho nástupce Mirka Topolánka, který měl rozjezd ještě působivější. „Racionálně…