Konec krotitele mocných hadů

Vrchní žalobce Jaroslav Dolejší končí za stejně tajemných okolností, za jakých šest let vedl odbor zabývající se nejzávažnějšími zločiny. Ale něco přece jen víme. Oficiálně se veřejnosti dostalo suchého vysvětlení: jde prostě o běžnou výměnu. Tomu se nedá věřit. Dolejší je příliš významnou figurou, člověkem, který léta přicházel denně do styku s výbušnými informacemi o korupci sahající až do nejvyšších politických pater. Takový člověk z místa neodchází kvůli běžné „rotaci“. O důvodech Dolejšího konce se dá jen spekulovat, ale existuje dost faktů a oficiálních i neoficiálních vyjádření, ze kterých lze utvořit velmi pravděpodobný obraz.

Velice pestrá je soupiska případů, které měl Dolejší a jeho útvar na starosti – a zajímavý je i jejich osud: de facto všechny skončily v šupleti s visačkou „neobjasněno“ nebo si je už roky přehazují různí vyšetřovatelé. Tak třeba z posledních dnů mediálně známá Nomura a IPB. Dolejší měl spis o možném podvodu – dvacetimiliardové Nomurou režírované krádeži Plzeňských pivovarů z portfolia IPB – na stole už před šesti lety. Celou tu dobu odpovídal na otázky novinářů, co policie tak dlouho vyšetřuje, jednou větou – je to tajné.

Na Dolejšího stole přistál také rozsáhlý spis o podezření na politickou korupci v zakázce na stavbu dálnice D 47. A ležel tam rok do doby, než Dolejší případ odložil s tím, že se žádná korupce neprokázala. Státní zástupce stál také za až komickým pátráním po Viktoru Koženém. Dolejšího muži několik let marně hledali „pražského piráta“ na Bahamách (tvrdili, že neznají jeho adresu, přičemž Koženého na ostrově v tu dobu běžně navštěvovali tuzemští novináři), aby mu mohli sdělit obvinění z mnohamiliardového podvodu. Trapnou hru na schovávanou nakonec svým vlastním obviněním ukončila americká justice.

Tajný Mlýn

S výčtem Dolejšího pomníčků bychom mohli pokračovat dlouho – letos v létě jeho útvar odložil vyšetřování velmi podezřelého tendru na projekt Internet do škol, před časem zase podezření na korupci ve státní zakázce na nákup gripenů. A v zásuvkách státního žalobce se mezitím nahromadily věci, které by pravděpodobně čekal stejný konec: privatizace Unipetrolu, podezřelé prodeje lukrativních parcel z majetku Pozemkového fondu ČR, biolihová aféra, prodej Setuzy a tak dál. Policie na nich pracuje už dlouho, tajně a bezvýsledně. Dohromady jde přitom o majetek v řádu možná až stovek miliard a podezření z korupce padá na politiky i vysoké státní úředníky.

Dolejší je známý také z případu policejního týmu Mlýn, který vzbudil podezření, že pro ministra vnitra Stanislava Grosse shání a vyrábí kompromitující materiály na opozici. Na práci týmu dohlížel právě Dolejší. „Až to, co tým zjistil, za pár týdnů odtajním, chytnou se všichni, kdo jej teď kritizují, za nos,“ řekl Dolejší Respektu skoro přede dvěma lety. Dokumenty dodnes neodtajnil ani veřejnosti, ani poslancům, kteří ustavili vyšetřovací komisi. Prý jde o zásadní informace o spolupráci policistů a zločinců a jakékoli zveřejnění by poškodilo práci vyšetřovatelů – ale ani současný i minulý ministr vnitra nevěděli, že by na základě vyšetřování už dva roky rozpuštěného týmu Mlýn byl obviněn jediný nepoctivý policista.

Hadi ven

„Pan Dolejší je odvážný a odpovědný úředník, který se v boji proti zločinu osvědčil,“ tvrdila o svém podřízeném před devíti měsíci nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká. (Zda si to myslí stále, nelze zjistit, Renata Vesecká je prý zaneprázdněna.) Podobná slova po jeho nynějším odvolání volili i bývalý premiér Paroubek a jeho šéf vnitra František Bublan. Ale všichni si dokázali vzpomenout jen na jedinou kauzu, která by jejich mínění podpořila: Dolejší dostal za podvody před soud lidi kolem konkurzního soudce Jiřího Berky. Kromě této zásluhy najdeme v tisku ještě pár zmínek o méně významných případech – třeba obvinění vysokého policisty z pražské správy Zdeňka Pichlíka z napomáhání zločincům.

Dolejšího prosadila na jeho post současná stínová ministryně spravedlnosti z ČSSD Marie Benešová a o padlém žalobci se v posledních dvou letech – od skandálu s Mlýnem – spekulovalo jako o muži, který jde na ruku sociální demokracii. „Byl to jakýsi špunt, který nepropouštěl případy k soudu. Měl plné šuplíky spisů, lezly mu z nich ven jako hadi a on je strkal nazpět,“ popisuje Dolejšího přístup vysoce postavený policista. „I kdyby v Česku existovalo něco podobného, jako je třeba slovenský Speciální soud pro závažné případy korupce, neměli by tam co soudit, protože přes Dolejšího by se tam nic nedostalo,“ dodává policista s despektem.

Jestli byl toto důvod Dolejšího odvolání, je oficiálně těžké zjistit. „Šlo o běžnou výměnu,“ stojí na svém tisková mluvčí Vrchního státního zastupitelství v Praze Irena Válová. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil prý neví, proč byl Dolejší odvolán, neví to údajně ani ministr vnitra Ivan Langer. Oba popírají, že by odvolání mělo nějaký politický kontext, že by šlo o fintu, jak získat kontrolu nad spisy „v šuplících“.

Ale z dalších rozhovorů, poskytnutých mimo záznam, vyplývá, že Dolejšího systém odkládání a protahování vyšetřování ležel v žaludku řadě policistů i Dolejšího kolegů. „Ano, v řadě případů nejsou důkazy zrovna nejsilnější, je to na hraně, ale o vině by měl rozhodnout soud, a ne nějaký státní zástupce tím, že pořád vrací věc k došetření nebo ji odloží,“ tvrdí jeden z Dolejšího kolegů. „Nevím, jestli pracoval na nějakou politickou zakázku sociálních demokratů, ale bral na sebe odpovědnost, která mu nenáležela.“

Sám Dolejší v tisku tvrdí, že z jeho odvolání budou mít radost především zločinci. Otázka na jeho přístup k odloženým a protahovaným případům a případné vazby na sociální demokraty se mu ale nedá položit. Je nepřístupný, mimo kancelář.

Šlápni na motor

Těžko říct, jestli je odvolání Dolejšího prvním signálem lepších časů na státním zastupitelství. V Česku je policie často kritizována za špatnou práci, ale dozor nad touto prací mají státní zástupci. Vědí, co policie vyšetřuje, jaké informace má k dispozici, a měli by být motorem procesu, který dovede případ k soudu. Dolejší je ilustrací, že tento „motor“ často funguje naopak – jako brzda.

Přestože státní zastupitelství představuje jednu z nejdůležitějších institucí demokratické společnosti – zastupuje zájmy státu ve stíhání zločinů a dohlíží na to, aby policie konala svou práci v rámci zákona –, nemá mezi právníky a dalšími experty příliš dobré jméno. „Státní zástupci jsou alibističtí, opatrní, jsou závislí na ministerstvu spravedlnosti a bojí se o kariéru, peníze, kanceláře, a možná proto se jim až tak moc nechce do případů, které nějak souvisí s politikou,“ říká ombudsman Otakar Motejl.

Když loni na podzim vystřídala Marii Benešovou ve funkci nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, slibovala, že na jejím úřadu budou zřízeny speciální odbory pro boj s organizovaným zločinem a korupcí. Slíbila také, že nechá provést audit případů, které jsou vyšetřovány neúměrně dlouho. Plánovala, že najde způsob, jak motivovat podřízené k lepší práci.

Inventura slibů je smutná. Žádný nový odbor, žádný kariérní řád. „Myslela jsem si, že to půjde rychleji, ale vede se o tom rozsáhlá diskuse a neexistuje jednotný názor, jestli mají takové skupiny v rámci zastupitelství vůbec existovat,“ řekla Vesecká nedávno médiím. Psát o průtazích ve vyšetřování zavání nudou. Ale jde o zásadní věc. Pokud policie a státní zástupci nejsou schopni dovést nejzávažnější případy před soud, stávají se soudy bezmocnými. Můžeme mít vynikající a poctivé soudce, ale když o verdiktu předem slovy „odloženo“ nebo „zastaveno“ rozhodne státní zástupce, je cesta soudní spravedlnosti uzavřena. A v tomto jsme se od Vesecké splnění slibu nedočkali. Žádný audit průtahů neexistuje.

Nápady nehýří ani nový ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Přišel sice s rámcovým návrhem, jak urychlit jednání soudů a potažmo co nejvíce zkrátit dobu od obvinění pachatele k vynesení rozsudku, ale s podobnými návrhy přišla spousta ministrů před ním a za posledních pět let se nic nezměnilo. Odchod Dolejšího je tak letos na státním zastupitelství tou nejzásadnější změnou.