Chci domů, doktore

Nikdo asi nepochybuje, že moderní medicína se svými antibiotiky, operacemi a transplantacemi lidstvu ve 20. století vytáhla trn z paty a že jen díky ní můžeme dnes doufat, že jednou budeme slavit sedmdesátku, případně houpat na klíně pravnoučata. Až v poslední době ale začíná být jasné, že vláda lékařů nad lidským životem má také svůj rub. Náprava není tak složitá a o to smutnější je, jak vytrvale se jí český systém brání.

Nerovnoprávnost vztahu lékař-pacient u nás okusil asi leckdo, kdo nějaký čas pobyl v nemocnici. Ještě pádnější důkaz ovšem dostali ti, kteří si v určité životní situaci troufli zůstat doma a po doktorech chtěli jen, aby jim kryli záda v případě nouze. Případ první: domácí porody. Čeští gynekologové je opakovaně (naposledy před třemi týdny) odsuzují jako nezodpovědný hazard, pojišťovna je neproplácí a většina dětských lékařů odmítne doma narozené dítě přijmout v prvních dnech do péče. Všichni se přitom odvolávají na neúnosné riziko, zcela ale ignorují fakt, že západně od našich hranic prostě část žen (v Nizozemsku dokonce 30 %) doma rodí a nikdo je přitom nestraší. A už vůbec čeští lékaři nechtějí slyšet, že v jejich vlastní režii je porod ve špitále často natolik stresující událostí, že mírou rizika svůj domácí protějšek předčí. Jen zdánlivě lépe jsou na tom ti, kdo se rozhodnou doma zemřít. Žádný doktor sice pravděpodobně protestovat nebude, ale zájemce pro změnu zjistí, že systém tuhle službu vůbec nezaplatí. Lékař, který k vám přijde domů, neuvidí od pojišťovny ani korunu a blízký, který se o vás chce postarat, se kvůli zdlouhavému systému nedočká žádných dávek. Netřeba přitom dodávat, že jak domácí porod, tak domácí smrt jsou několikanásobně levnější než stejná akce v nemocnici.

Názory zdravotníků na to, co je a není riskantní, bychom měli brát vážně, stejně tak by ale oni měli brát vážně pacienty, kteří se rozhodnou jít vlastní cestou a nést za to zodpovědnost. Domácí porod ani smrt nejsou adrenalinovým sportem, u něhož by se medicína právem zdráhala krýt riziko veřejnými financemi, jsou to přirozené fyziologické procesy, kterými naši předci procházeli po staletí. A ne nadarmo si mysleli, že díky autentickému zážitku těchto mezních životních situací se z nich stávají zralejší, silnější a citlivější lidé.