Slavné zahnání Turků, L. P. 2006

Evropa a Amerika ztrácejí obdivovatele a spojence. Turecko se odvrací od západní civilizace a nechává se svádět vzory na východě. V Evropě si možná leckdo oddychne – o jednoho chudého otrapu méně. Ve skutečnosti je to průšvih. Místo trochu pomalejšího chlapíka, co nás oddaně okukoval zpoza plotu, se na obzoru rýsuje velký, ukřivděný a pořádně naštvaný soused. Možná se jednou domluví s novými kamarády a dá nám do nosu.

Máme začátek listopadu a Finům začíná být horko. O jejich půlročním předsedání Evropské unii se mluvilo jako o šesti měsících klidného úředničení, dříve než se v lednu chopí žezla Němci a znovu se pustí do odstrašující evropské ústavy. Teď ale spořádaní Seveřané narychlo svolávají improvizované schůzky, pokládají na stůl krkolomné návrhy a vyjednávají, až se z nich kouří.

Tento týden totiž zveřejní Evropská komise hodnotící zprávu o přístupových jednáních s Tureckem a z ní se všichni dozvědí, co už je beztak dávno známo. Turecko v podstatě přestalo reformovat a tím se přibližovat Evropě. „Pokud jde o Turecko, mám strach, že se blíží konec vyjednávání. Nerad to říkám, ale vyvíjí se to špatně,“ nadiktoval předseda Evropské komise José Barroso nedávno do zápisníku italským novinářům.

Zadrhnutí přístupových rozhovorů mezi Tureckem a Evropskou unií je symptomem mnohem hlubší choroby. Evropa nechce Turecko – z různých průzkumů vyplývá, že z…