Vaše městečko se dívá

Vodu v kašně na mikulovském náměstí čeří jen čúrky vody prýštící od sochy pohanské bohyně Pomony. Ne jako nedávno, když si tu parta místní mládeže rozhodla po pár pivech zchladit hlavu. Tuhle epizodu zná v Mikulově každý, mladíky totiž natočila policejní kamera a městští strážníci vystavili záběry na internet. Má to být varování – pozor, i vy budete mít ostudu. Když se nebudete chovat slušně, naše kamery vás vidí. Tato hra na velkého bratra v režii města má sice své kritiky, Mikulovští se už ale rozhlíží, kam jinam by se ještě měla sledovací zařízení namontovat, ubude prý rvaček a krádeží. Do českých a moravských měst zkrátka dorazil fenomén kamerových systémů, který může dost podstatně změnit náš život.

Kamera do ložnice

Jedno z šesti sledovacích zařízení v Mikulově míří kromě dalších domů i na podnik paní Marie Leskovjanové. Spolu s vinárnou U Obřího soudku na náměstí provozuje i penzion pro turisty z ciziny. „Já jsem za kamery ráda, až mi někdo zase zničí kytky před vchodem, chytnou ho. Ať je nainstalují třeba po celém městě, když to pomáhá,“ říká majitelka vinárny. Stejně jako ona si kamerový systém v osmitisícovém Mikulově pochvaluje kde kdo. Když tu před jeho spuštěním rozdávali dotazníky, z šesti set oslovených se postavilo jen třicet zásadně proti a radnice začala brzy konat. Instalace kamer zatím spolkla na dva a půl milionu korun a město střádá na další dvě zařízení. Statistiky o tom, nakolik se taková investice vyplatí, se zatím nevedou. „Díky kamerám toho víc vidíme a případů je tak ve statistikách vlastně víc než předtím,“ říká šéf mikulovské policie Jiří Hamerník. „Město je teď ale bezpečnější,“ dodává. Práce strážníků se změnila. Jeden sleduje monitory, dva pracují v terénu. Denně tu podle Hamerníka trojice sloužících policistů řeší na deset případů, zhruba dva z nich zachytí díky kamerám – většinou jsou to výtržnosti opilců a další drobné přestupky.

Monitorování přineslo ještě další efekt: policie má teď na svých webových stránkách fotogalerii (nikoli videa), kde kromě koupání v kašně lze vidět třeba muže močícího na ulici, noční rvačku nebo postavu zvracející na lavičce. Obličeje sice nejsou rozeznatelné (policie hlavy začerňuje), na malém městě se ale nic neutají. Hamerníkovi muži ale právě proto chtějí ve zveřejňování vybraných fotek pokračovat. „Jednak z výchovných důvodů, taky ale informujeme veřejnost o tom, co vlastně městská policie pro občany dělá,“ říká náčelník.

Nový styl policejní práce má samozřejmě i své stinné stránky: tou hlavní je dilema, kde vlastně začíná ochrana soukromí, do něhož už policii nic není. Monitorování výtržníků a opilců všichni (možná kromě těch opilců) vítají, jenže kamery nesledují jen výtržnosti na ulici. „Je to sporné. Kamery dokážou nahlédnout třeba i do oken bytů, což je na pováženou,“ uvažuje Hamerník. Ministerstvo vnitra podle něj policistům v tomto ohledu nic nenařizuje, doporučuje ale software, který dokáže na záběrech jednotlivá okna automaticky začernit. V cizině se také používá zařízení, které takové snímky rozostří. „Jenže co když v okně uvidíme třeba nějakou násilnost? Já myslím, že je lepší nic nezakrývat,“ vysvětluje Hamerník, proč zatím začerňování oken nepoužívají. „Moji lidé jsou profesionálové a rozhodně nepoužívají kamery k bezdůvodnému slídění.“

Soukromníci, nikoli města

Možnosti dnešní kamerové techniky jsou opravdu pozoruhodné a neustále se zlepšují. Města už mohou používat software, který záběry z digitální kamery automaticky analyzuje a člověk při tom nemusí hnout ani prstem. Počítač sám vyhledá na záznamu obličeje jednotlivých lidí a umí je v sekundě porovnat s databází osob. (Byť k tomu by byla potřeba biometrická databáze, kterou česká policie zatím nemá.) Lidé obvykle netuší, co kamery namontované na ulici někde proti jejich oknům umí, a proto nijak neprotestují. Zcela dominuje hřejivý pocit, že zajišťují bezpečnost. Když ale o detailech takové „ochrany“ slyší víc, nadšení z kamer poněkud opadá. „Do oken by určitě nikomu mířit neměly. A jestli to dokážou, ať je jasné, co policie může, a co ne. Místo vystavování záběrů zvracejících opilců by měla lidem vysvětlovat, co všechno kamery přinášejí,“ ohrazuje se už citovaná majitelka vinárny na mikulovském náměstí.

Existující zákony navíc spoustu problémů neřeší. Právě například to, jestli je možné pouliční kameru namířit do oken soukromého bytu. Provoz kamer zatím ani žádný speciální zákon neupravuje, nový fenomén limituje pouze obecný zákon o nakládání se soukromými údaji. V praxi to znamená, že omezený není provoz kamer, ale zacházení s nahranými záběry. Jakékoli skladování natočeného videa musí mít podle Úřadu pro ochranu osobních údajů důvod. Vymyslet takový důvod ale není nic složitého. „Může to být třeba ochrana majetku, vždy by se ale měl zvažovat možný zásah do soukromí lidí, kteří se pod kamerami pohybují,“ říká mluvčí úřadu Hana Štěpánková. Co přesně takový „zásah do soukromí“ znamená, se podle Štěpánkové posuzuje v každém případě zvlášť. Ostatně také v Mikulově „důležitá“ videa archivují. „Schovávají se všechny záběry, na kterých se něco děje a které se můžou hodit třeba k trestnímu řízení,“ říká šéf mikulovských strážníků. V ostatních případech se podle něj záběry po deseti dnech přemazávají.

Úřad zatím řeší stížnosti na soukromníky, nikoli města. Jako typické porušení práva na soukromí přitom uvádí případ majitele činžovního domu, který kamerou sledoval vchod s přístupovou chodbou. Z domova pak pozoroval, co se děje před jednotlivými byty. Úřad mu vyměřil pokutu sto šedesát tisíc korun. K dalším kontroverzním případům patřilo střežení skříněk v převlékárnách fitness center nebo bazénů. Nakonec se úřad vyjádřil v tom smyslu, že monitorovat kamerami lze i šatny, ovšem za předpokladu, že „je vymezen prostor pro převlékání, který sledován není“. O oprávněnosti používání kamer ale úřad rozhoduje jednotlivě – každý, kdo si je chce pořídit, by se u něj měl registrovat. Od začátku roku přitom dostali úředníci 350 ohlášení a jejich počet neustále roste.

Ve Slaném jako v Chicagu

Českým průkopníkem veřejných kamer bylo město Slaný. Už v roce 1999 získalo oproti Mikulovu dvojnásobně velké středočeské město dotaci z programu ministerstva vnitra, který v rámci prevence kriminality živí nákup nových kamerových systémů dodnes (v loňském roce se mezi města rozdělilo na 70 milionů). „Není to všelék, strážníkům i lidem ale za ta léta kamery hodně pomohly,“ říká slánský místostarosta Jaroslav Hložek a připomíná nedávný případ, kdy objektivy zachytily přepadení člověka vybírajícího si pozdě večer peníze z bankomatu. Než stačila dvojice útočníků utéct, byla na místě policejní hlídka.

Na začátku posílali obyvatelé Slaného na radnici protesty proti ztrátě soukromí, teď už ale podle Hložka převážily opačné pocity. „Lidi spíš posílají stížnosti, že parkoviště u jejich domu žádná kamera nehlídá,“ říká místostarosta. Slaný je pionýrem i v propojování městských kamer s pracovišti státní policie, kdy z různých míst mohou kamery ovládat jak městští, tak státní policisté (v Mikulově pracuje s kamerami pouze městská policie). Navíc spolu s kamerami funguje ve Slaném speciální síť reproduktorů městského rozhlasu, a když kamera nějaký přestupek spatří, mohou policisté neposlušného občana okamžitě napomenout z nejbližšího tlampače. Takový hlas shůry prý místní zatím neslýchají, do budoucna se ale o varováních uvažuje.

Ačkoli žádné přesné statistiky neexistují, v posledních letech se kamery v ulicích českých měst stávají pravidlem. Podle odhadů ministerstva vnitra zatím sledovací systémy nainstalovalo na sto třicet českých sídel. Ve světě jsou ale kamery ještě rozšířenější. Starosta Chicaga například před nedávnem prohlásil, že cílem je umístění kamery na každý roh jeho města. Kvůli bezpečnosti by prý neměl zůstat ani cíp ulice bez dohledu. V soukromých provozovnách hlídaných kamerami by měla být u vchodu cedule s upozorněním. Každý si pak může rozhodnout, zda do takové zóny „velkého bratra“ vstoupí, nebo ne.

Kromě spokojených občanů v Česku existují i lidé, kteří před nadšením z kamer varují. Jde především o nevládní organizaci Iuridicum remedium. „Úřady si až příliš rychle osvojily představu, že kamery vyřeší všechny problémy na ulicích. Převládl tu automatismus, že jsou dobré na cokoli,“ myslí si Filip Pospíšil ze zmíněné organizace. „Nejde jen o to, že lidé musí žít s pocitem, že je neustále někdo sleduje. Znehodnocuje se i kvalitnější policejní práce přímo v ulicích.“ Důležitá je podle aktivistů také otázka možného zneužití kamerových záznamů. „Nákupní centra mohou například ze záběrů zjišťovat chování zákazníků. Když bude zase někdo nepřetržitě sledovat vchod do domu, bude mít dokonalý přehled o tom, které byty jsou prázdné a kdy se jednotliví nájemníci vracejí domů. Žádný zloděj už dnes na dešti stát nemusí,“ říká Pospíšil.

Vadí vám kamery v ulicích? Diskutujte na

www.respekt.cz

Autor studuje FSV UK.