Přiznej se, kolik máš doma igelitek

Někdejší symbol „kapitalistického luxusu“ a bezstarostných nákupů je ohrožen. Stoupající ceny ropy ovlivňují kdeco a jednou z obětí možná bude stará dobrá igelitová taška. Tedy především ta přihazovaná v supermarketech zdarma do košíku s nákupem, což dává mnohým z nás příjemný pocit svobody zajít si cokoli koupit jen s peněženkou – o obaly se už obchod postará. Jenže igelitový byznys se řetězcům prodražuje. Tesco si už veřejně postěžovalo, že za svou horu ročně rozdaných 100 milionů tašek utratí 31 milionů korun a že už to takhle dál nejde. Že by tedy jedna z prvních ropou vyvolaných „zelených revolucí“ vystrčila růžky právě v proklínaném ráji konzumu?

Nazeleno s komfortem

Klimatizovaná prodejna potravin v podzemí obchodního domu Tesco v centru Prahy skýtá příjemný azyl před vedrem, prodavačky se usmívají a úslužně každému přistrkují firemní tašku. I my dostáváme svou na tři rohlíky a sýr. Ročně tak Tesco jen u svých českých pokladen rozdá tolik igelitu, že by jím bylo možné v půlmetrovém pruhu dvaapůlkrát obtočit rovník. Během následujících dvou tří měsíců chce však firma změnit strategii. Igelitky zdarma prý sice zůstanou, ale vedle nich dostane zákazník možnost koupit si za drobné peníze pevnější tašku z látek šetrnějších k životnímu prostředí. Když se mu pak tahle koupená taška zničí, vymění mu ji v Tesku za novou už gratis.

„Neděláme to kvůli drahé ropě, chceme zákazníky přivést k úctě k životnímu prostředí,“ odmítá mluvčí společnosti Jana Matoušková motivaci, kterou snaze Teska v novinách už přisoudili ekonomové. Jde-li však o přírodu (ve které se jedna „tesková“ igelitka rozpadá tisíc let), proč firma tašky zdarma nezruší úplně? „Snažíme se zákazníky vést k ekologickému myšlení, ale zároveň jim maximálně ulehčit nákupy a neomezovat jejich komfort,“ říká Matoušková. Na tento komfort dává Tesco ročně víc než třicet milionů korun a jeho cena poroste. Globus, který má méně prodejen a používá menší tašky, za ně podle odhadu svého jednatele Petra Vyhnálka vydá 4 miliony. Další hypermarkety ceny tají, ale nepůjde o malé sumy.

Jak je možné, že obchodníkům i ve věku úzkostlivě osekávaných nákladů stojí za to investovat do igelitové služby takové peníze? Psychologové to přirovnávají k závislosti na jízdě autem: i když strmě rostou ceny benzinu, lidé jezdí dál a raději si odepřou něco jiného. Tady se jedná o závislost na předpokládaném názoru klientů. „Kdybychom přestali igelitky k nákupům přidávat, určitě by se to nesetkalo s pochopením našich klientů,“ říká mluvčí Matoušková. Firma dělá první poslední, aby udržela u pokladen tašky zdarma a přitom nemusela zvedat ceny: hledá nejlevnější dodavatele, ve snaze získat množstevní slevy chce centralizovat nákupy pro celou Evropu a tašky zmenší.

Plastic people

V hypermarketu na Národní třídě pípají ostošest snímače kódů, většina kupujících si igelitovou službu pochvaluje. „Zrušení igelitek zdarma nebo jejich zpoplatnění by mi vadilo. Člověk už tak dává peníze za nákup, ještě aby platil za tašky,“ říká Viktor Pastor, který bere igelitek několik. Další většinou uvádějí, že tašky zdarma využijí dvakrát, jednou na nákup, podruhé do odpadkového koše. Oceňují také, že mohou jít do krámu s prázdnýma rukama. To ale mohou i tak, jen si připlatí… „Víte, člověk nemá rád, když se něco zdražuje. A že to vadí životnímu prostředí? Na to jsem nemyslela. Ale čistou přírodu samozřejmě podporuji,“ uvažuje Alexandra Štroufová.

V diskontní prodejně Norma, která taškový bonus neposkytuje, to lidé vidí jinak. „Nechybí mi. A myslím si, že v Tesku stejně nejsou zadarmo. Tam je zaplatíte na dražším zboží,“ říká paní v pruhovaném tričku, která se nechce představit. „Já je také nepotřebuji, vozím si svou vlastní, na kolečkách,“ přizvukuje důchodkyně Anna Rigová. Ne, že by diskonty tak pamatovaly na ekologickou zátěž – vedou je k tomu důvody ryze ekonomické. „Museli bychom náklady přenést na zákazníky, na zboží, a to nechceme,“ přibližuje strategii firmy mluvčí Plus Discount David Kolář. Zatímco Plus, Lidl, Kaufland a další založily svůj úspěch na minimální ceně, snaží se Tesco, Globus, Hypernova nebo Interspar lákat zákazníky na kvalitnější nabídku.

Intenzivní zážitek

„Máme i jiné nápady na přilákání zákazníků jako nonstop provoz, parkoviště zdarma, nákup na splátky atd,“ říká Jana Matoušková. „Tašky patří mezi takové drobnosti, které učiní zážitek z nákupu intenzivnější.“ Odbornice na psychologii trhu Jitka Vysekalová říká, že tašky gratis mezi zákaznickými důvody obliby toho či onoho obchodu v průzkumech nejsou. „Na prvních místech stojí kvalita zboží, blízkost místa bydliště, nízké ceny, široký sortiment zboží nebo příjemné prostředí.“ Přesné měření, zda by klienti skutečně po zpoplatnění tašek prchli jinam, nebo by si zvykli – podobně jako u bodového systému –, není k dispozici. Můžeme si jen vypomoci šetřením, které si nechal ve Skotsku vypracovat jeden z největších britských řetězců – firma B&Q. Bezmála polovina lidí přiznala, že má doma více než 20 igelitek (někteří prý dokonce 80). Čtyřicet procent Skotů má podle průzkumu pocit viny, že je dál nevyužívá. A drtivou většinu z nich rozčilují plastové odpady jejich sousedů. Síť B&Q se proto rozhodla zpoplatnit všechny své tašky ve Skotsku. Na vládní úrovni pak takový krok učinil kabinet v Irsku, kde zavedli daň 15 eurocentů za každou igelitku. Jejich užívání se pak snížilo o 90 procent. „Kdyby to bylo shora zavedeno v ČR, tak bychom to taky museli přijmout,“ říká mluvčí Matoušková.

Může tedy vyjít impulz od vlády, když změnu igelitové praxe pravděpodobně nepřinese vysoká cena ropy? „Rezort nic takového nepřipravuje,“ říká mluvčí ministerstva životního prostředí Karolína Šulová. Proč? „Asi úředníky nic takového nenapadlo.“ Podle ekologů v případě igelitových tašek nefunguje tradiční hybatel změn – Evropská unie. „Odpadovou legislativu posledních osm let táhl Brusel a ten problém igelitových tašek neřeší. Unie předpokládá, že si tuhle oblast upraví samy členské státy, ale Česko se zabývá jen závaznými požadavky EU,“ říká Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha. Ale ochota nechat se inspirovat zřejmě existuje i tady. „Mám pro vás dobrou zprávu,“ ozývá se Karolína Šulová později. „Na váš podnět si bude ministerstvo zjišťovat, jak to v Irsku funguje.“

Papír není řešení

Proč omezovat igelitové tašky? Vyrábějí se z ropy, což zvyšuje závislost na zahraničních dodávkách neobnovitelných zdrojů. Při výrobě igelitek se uvolňují do vzduchu toxické chemikálie. Samotná výroba a distribuce vyžaduje energii a přispívá k emisím skleníkových plynů. Ve volné přírodě se plastový obal rozloží za 1000 let. Podle odhadů se ročně ve světě spotřebuje pět set miliard až jeden bilion plastových tašek a sáčků, což je víc než milion za minutu. Ročně to vyjde na řádově stovky miliard korun. Jenom v USA stojí ročně produkce igelitek v přepočtu 90 miliard korun. Ani jejich shromažďování, odvoz a třídění nevyjde lacino – za rok v USA 330 miliard korun. Kromě toho každý rok zahynou stovky tisíc mořských želv, velryb a dalších živočichů v oceánu proto, že si spletou plastové obaly s potravou. Podobný osud čeká krávy, ovce, psy a další suchozemská zvířata. Každého laika v souvislosti s igelitovými taškami napadne, zda by nebylo nejlepší je nahradit papírovými. Když už je nepotřebujeme, dají se spálit nebo jinak rozložit. Tesco je podle své mluvčí Jany Matouškové nenabízí proto, že prý nejsou praktické: nemají takovou nosnost jako igelitové protějšky a nevydrží déšť. Většina řetězců tvrdí, že igelit je levnější. S tím souhlasí i ředitel marketingu nábytkářských obchodních domů IKEA Ondřej Kraus. Proč potom jeho firma vůbec nerozdává igelitové tašky a sází na prodej papírových? „Nám v první řadě nejde o to, aby lidé kupovali jednorázové ať už papírové nebo jiné. Když za takovou tašku zaplatí, tak začnou uvažovat, jestli ji opravdu potřebují. A většinou si pak koupí naše pevné recyklovatelné tašky, které se dají použít mnohokrát. To je ten hlavní cíl.“ Podle serveru reusablebags.com, který bojuje proti igelitovým obalům, nejsou ty papírové v konečné bilanci šetrnější k životnímu prostředí. Pro jejich výrobu je třeba pětkrát více energie než u igelitek, recyklace pak stojí ještě několikrát tolik. Hlavní souboj se tedy odehrává spíše mezi použitím jednorázovým a mnohonásobným než mezi papírem a igelitem.