Bez nadsamce

Dokud vůdce dýchá, vznáší se nad Kubou jako temný mrak, jehož stín dopadá i do nejodlehlejších uliček a zákoutí „ostrova svobody“. Když se v polovině 70. let rozneslo po Španělsku, že je generál Franco v posledním tažení, vykoupili lidé v předtuše bouřlivých oslav všechno šampaňské. Starý diktátor se ještě na pár měsíců zmátořil, poselství prázdných regálů s perlivým mokem však bylo jednoznačné – Španělsko se těší na svobodu, s osobou generalissima Franka tahle diktatura končí.

Když na počátku minulého týdne oznámily kubánské úřady, že je Fidel Castro v tak vážném zdravotním stavu, že se musí poprvé za 47 let dočasně vzdát moci, vypukly bouřlivé oslavy – ale jen mezi exulanty na Floridě. V samotné Havaně vládl podle telefonicky oslovených Kubánců napjatý a trochu zmatený klid. Na Kubě se teprve rozehrává složitá partie. O dalším směřování země ještě zdaleka není rozhodnuto.

Havanské ticho po pěšině

Stalo se to za soumraku právě v okamžiku, kdy Kubánci zasedli k oblíbené telenovele. Místo pravidelného seriálu se na obrazovkách nečekaně zjevil osobní asistent Fidela Castra a přečetl poselství. Vůdce revoluce prodělal složitou operaci břišní dutiny a nebude několik příštích týdnů schopen vládnout. V podstatě veškerá moc přechází Fidelovým rozhodnutím na jeho bratra Raúla a o její malé drobky se podělí ještě několik dalších mužů z nejvyššího vedení. Všechno je pod kontrolou, oslava vůdcových…