Český zájem v New Yorku

Byly časy, kdy se Češi vysmívali Slovákům. Psala se devadesátá léta, v čele slovenské vlády seděl Mečiar a jeho podřízení pracovali na strategii dobrého obrazu Slovenska ve světě. Každý trochu uvažující člověk věděl, že problém je v samotném Mečiarovi a ne v nějakých obrazech. Teď se Češi tomuto sebeklamu přiblížili. Ukazuje to příklad českého velvyslance ve Washingtonu a jeho sporu s americkými novináři.

Jen stručně, o co jde: několik rodin z Ostravska podalo na český stát stížnost k soudu do Štrasburku za to, že diskriminuje Romy v přístupu ke vzdělání. Argument? Tři čtvrtiny romských dětí končí ve zvláštních školách. Může za to průběh zápisů do prvních tříd, kde podezřele mnoho romských dětí končí s označením „mentální retardace“. Pokud ale rodiče na radu aktivistů trvali na přezkoumání, retardace jako zázrakem mizela. Soudci ve Štrasburku sice existenci zvláštních škol a romské většiny v nich uznali za problematickou, ale odmítli v tom vidět státní diskriminaci. Z hlediska dětí, kterým mizerné vzdělání zničí šance na slušnou práci, je tohle slovíčkaření ovšem lhostejné.

A k jádru věci: když tuhle zvláštní praxi nedávno ve svém komentáři odsoudil deník The New York Times, český velvyslanec ve Washingtonu Petr Kolář se proti tomu „v českém zájmu“ ohradil a vyzval Američany, aby se do České republiky „přestali navážet“. To je ale opravdu nedorozumění: českým zájmem není, aby nás nikdo nekritizoval. Českým zájmem je přestat posílat Romy do zvláštních škol.

Velvyslanec samozřejmě mohl americkým novinářům říct, že v Česku se už mnohé změnilo. Před deseti lety se tu Romové nepouštěli na obecní koupaliště a předseda politické strany živnostníků jim zakazoval vstup do své restaurace. Dnes jsme jinde. Některá města už své zvláštní školy ruší a mládež vybrala za svoji SuperStar romského zpěváka. Pořád je ale kus práce před námi. A díky bohu, že Češi ještě někomu stojí za to, aby o jejich potížích debatoval, byť třeba náhodou používá ostřejší výrazy nebo drobné nepřesnosti, jako se to stalo v Times. Stejně tak si mohou Češi gratulovat, když sem přijede šéf Světové banky Paul Wolfowitz a nelituje času, aby v debatě na právnické fakultě mluvil o zvláštních školách jako o velkém problému. Bylo by lepší, aby to dělali zdejší politici, ale co dělat, když takoví nejsou.

Ke Kolářovi ještě jednu poznámku: do Times o počtu Romů ve zvláštních školách napsal, že problém „podle nás“ není v „rasových předsudcích“, ale v „sociokulturních rozdílech“. Tedy že my Češi nejsme rasisti, to jen Romové se do normálních škol nehodí. Obrana českých zájmů v podání velvyslance se tak „podle nás“ změnila v pěknou ostudu.