Hledejte práci v cizině

Sedmnáctý únor 1986. Evropští státníci podepisují Jednotný evropský akt (Single European Act), smlouvu, která definuje čtyři základní svobody, jež se staly emblémem budoucí Evropské unie – volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Jednotný trh, který tím vznikl, začal oficiálně fungovat až o sedm let později, smlouva z roku 1986 ale dala celému projektu rozhodující politický základ.

Význam dohody z Lucemburku a Haagu je bez přehánění přelomový, bylo by proto logické, kdyby Unie letošní rok věnovala právě reflexi smlouvy otvírající cestu ke společnému trhu. Unie se ale rozhodla jinak. Evropská komise minulý týden oficiálně vyhlásila letošní rok Evropským rokem mobility pracovníků, což lze vlastně číst i jako svérázné bilancování (ne)funkčnosti jednotného trhu.

Jak dohnat kapitál?

Kapitál a zboží létají po EU závratnou rychlostí a bez problémů, se službami je to horší. Nejvíce ale společný trh kulhá v oblasti pohybu pracovních sil. V jiné členské zemi než své dnes žije pouze 1,5 % občanů Unie, tedy úplně stejně jako před dvaceti lety. Evropská komise by svými akcemi chtěla přispět k tomu, aby se tento stav změnil. „Dostali jsme se do paradoxní situace. Práce je dnes pořád pohyblivější, ale pracovníci nikoli. Globalizace přeměnila pracovní prostředí a tlačí na lidi, aby byli stále pružnější, ale zatím se to moc nedaří. Chybí nám něco jako ,kultura mobility&‘…