Sbohem, BBC

Tenhle článek musí začít jako nekrolog: zánik české redakce BBC po šestašedesáti letech vysílání představuje skutečně citelnou symbolickou ránu pro náš mediální prostor. „Nevím, co si počneme. U nás doma bude od ledna snad ticho,“ říká jeden z nejvíce truchlících, ministr zahraničí Cyril Svoboda, který dokonce osobně – leč neúspěšně – lobboval za zachování stanice u členů britské vlády. Nářek je opravdu tak velký, až se zdá trochu divný. BBC byla samozřejmě symbolem, ale to tady za šestnáct let svobody nevyrostla srovnatelná radiostanice? Co na zdejších vlnách tohle rádio vlastně představovalo a proč se zdá tak nenahraditelné?

BBC: vyznání víry

Česká BBC sídlí kousek od Václavského náměstí a do její budovy i nahoru do studia se dostáváme bez problémů. Stanice se rozprostírá na jednom patře v osmi místnostech těsně vedle sebe. Zařízení působí velmi účelně a z každého rohu vykukují ty nejmodernější technologie. Je šest hodin, začíná tříhodinový ranní blok zpráv, komentářů a publicistiky. Sledovat lidi v režii a moderátory ve studiu je požitek. Jako být někde na koncertě. Vše hladce navazuje, přebreptů je minimum, i když tempo vysílání je vysoké. Úvodní zprávy jsou zaměřeny spíše na zahraniční události, domácí dění zabírá asi jednu pětinu, což vyjadřuje snahu rádia nehledět na vlastní pupík, ale mít široký rozhled. Pokud se však objeví zpráva z Česka, je náležitě rozebrána a zasazena do kontextu. Například kalamita na…