Čínský premiér převálcoval Prahu

V zahradě Úřadu vlády panuje vzrušená atmosféra. Oficiální delegace českých ministrů se štosuje vlevo, napravo už čeká v pozoru čestná jednotka. Vtom vjíždí do areálu hejno policejních motorek a kolona aut v čele s opancéřovaným audi, ze kterého vystupuje čínský premiér Wen Ťia-pao. Po poctách a hymnách mizí politici uvnitř Strakovy akademie. Tiskovka bude za hodinu. Právě čas na malé zamyšlení o tom, co se bude dít, až vládce největší totalitní říše současnosti dostane tvrdé otázky od hejna představitelů zdejšího nezávislého tisku. O tom, že dotazy padnou, není možné pochybovat: žijeme přece ve svobodné zemi. Jak se však záhy ukazuje, praxe funguje trochu jinak.

Právo má právo

Letos v dubnu dostal provinční novinář Š’ Tchao deset let žaláře za strašný zločin: dal na internet oběžník čínské vlády s cenzorskými předpisy pro domácí média. Tajná policie zločince odhalila díky udání, které jí poskytla hongkongská pobočka proslulé americké firmy Yahoo. Dostala nebo dostane za to Yahoo od čínské vlády nějaké podnikatelské výhody? A proč vlastně v Číně zavírají novináře za takové věci? Těmito dvěma otázkami jsme se na tiskovku vyzbrojili my. A přišli jsme s nimi i do tělocvičny na Úřadu vlády, kde je improvizovaná odpočívárna pro tisk. Pod basketbalovými koši pobývají také čínští kolegové, členové oficiální delegace. Vědí o Š’ Tchaovi? „Ne, nikdy jsem to jméno neslyšel,“ říká pan Kang z agentury Nová Čína. „Ale my novináři tady nejsme od toho, aby jste se nás ptali. Ptát se máte politiků.“ Dobrá. Hned vedle stojí sympatický mladý muž, pan Li Yong, úředník čínského ministerstva zahraničí. Co on ví o Š’ Tchaovi? Pan Li je evidentně zaskočen. „Ten muž spáchal zločin!“ téměř vykřikne. Jaký zločin? „No – porušil zákon!“ Na další rozhovor není čas, přichází delegace. Oba premiéři mají proslov – a pak to přijde. Slovo si bere šéfka tiskového odboru vlády Lucie Orgoníková a oznamuje nám, že česká média mohou položit celkem dvě otázky a je už rozhodnuto, že jednu řekne TV Nova a druhou deník Právo. „Jak to bude s leteckou linkou Peking–Praha?“ sype ze sebe vzápětí reportér Práva. Čínský premiér září: „Kde je ten krásný muž, chci vidět jeho tvář,“ volá teatrálně a muž z Práva školácky povstává, aby odhalil svůj obličej. Stejnou radost vzápětí čínským hostům dělá reportér Novy s dotazem na technické parametry zákona o vzájemné ochraně investic. Tisková konference ve svobodné zemi se mění v šaškárnu hodnou komunistické Číny. Na naši zvednutou ruku reaguje Orgoníková odmítavým kroucením hlavy. A pak je konec, jede se na ministerstvo průmyslu, na setkání s podnikateli.

Motorky sem netahejte

V malém sále na nábřeží Vltavy už je napěchováno šedesát českých obchodníků. Premiéři zase přednášejí proslovy. Český ujišťuje podnikatele, že vláda jim bude dodávat o Číně všechny potřebné informace a pomáhat jejich investicím. Čínský se chlubí hospodářskými úspěchy. „Chystáme se přivézt zboží za tisíc miliard amerických dolarů,“ říká Wen Ťia-pao . Všem spadne čelist a Paroubek obdivně vrtí hlavou. Pak následují dotazy podnikatelů. Šéf Škody Power chválí tepelnou elektrárnu, kterou firma postavila v čínském Šen-tou, a nabízí, že postaví další. Wen Ťia-pao jej ovšem varuje, že investice do elektráren je nyní v Číně nejistá věc. Země jich má rozestavěných už hodně. Také Vítkovice chtějí pomoct s rozjezdem podnikání v Číně. „Prostě přijeďte a sami si najděte své kontakty,“ říká jim čínský premiér. Tázající se podnikatelé byli předem vybráni Svazem průmyslu a obchodu a ministerskými úředníky. Na mnohé se nedostalo, což může asi nejvíc mrzet pana Pavla Blatu, jehož firmy vyrábí miniaturní motocykly. V Číně mu okopírovali technologii a tamní firmy nyní jeho motorky vyvážejí do celého světa, aniž by mu platili za licenci. Českou firmu to pokládá na lopatky. Už kvůli tomu musela propouštět. Ale výzvu pana Blaty: „Při svých návštěvách Číny jsme si na vlastní oči ověřili, že desítky firem kopírují naše výrobky, které jsou autorsky chráněné. Pomožte nám zastavit to kopírování,“ kterou posílal na ministerstvo i na čínskou ambasádu, úředníci nevybrali a on sám nenašel odvahu protestovat.

V hluku a daleko

Večer je naplánována slavnostní večeře na zámku v Kolodějích. U brány je ale ochranka a české novináře nepouští dál. Vypadá to beznadějně. „Skutečně chcete mít vedle sebe jen čínské žurnalisty?“ ptáme se smskou premiéra Paroubka. Po čtvrthodině přichází odpověď od mluvčí: můžeme dovnitř. Ale jen do přízemí, kde kromě nás posedávají už jen muzikanti z folklorní kapela Studénka. Podle muzikantů se premiérům jejich folklorní show s cimbálem, houslemi, basou a dudami líbila. „To jste měli vidět, jak se odvázali, dokonce společně hráli na famfrnoch,“ říká kapelník Jindřich Fritsch. Slavnostní večeře v horním patře končí, žádáme mobilem Orgoníkovou o možnost položit čínskému premiérovi cestou k vozům alespoň jednu otázku. Krátce nato přichází ochranka a vykazuje nás ze zámku: promluvit s vládcem nad tisíci miliardami dolarů nesmíme.

Konec té trapnosti nastává následující den na Pražském hradě. Pekingského hosta přijímá český prezident. Novináři jsou nastoupeni na „fototermín“ v slavnostním zasedacím sále. „Co se stalo s novinářem Š’ Tchaem?“ ptáme se čínského kolegy. Na jeho tvrdé tváři se objevuje směs zděšení a uraženosti: „Nevím, nic nevím,“ odpovídá. „Jste z Agentury Nová Čína?“ ptáme se dál. „Nevím,“ říká zmateně. „Ale jste, vždyť vy jste podle seznamu její šéf, ne?“ „Ne, ne, já nejsem šéf. Jsem jenom novinář z Nové Číny. A nic nevím,“ říká muž. Přicházejí delegace a začíná mumraj. Fotoaparáty cvakají. Trvá to dost dlouho a pracovníci Hradu po čase vytlačují čínské novináře do vedlejšího pokoje. Ale Číňané odmítají odejít a dožadují se dalšího vstupu do jednacího sálu. „Vy jste taky mohli točit, když jste byli u nás,“ křičí jejich zástupce. (Na jednání s čínským prezidentem v Pekingu přitom čeští novináři vůbec nemohli.) A protest slaví úspěchy. Ze sálu vylézá bledý prezidentův mluvčí Petr Hájek a pouští kameramana ještě natáčet. Při odchodu z Hradu je pak vidět čínské žurnalisty, jak vítězně nakládají své nádobíčko do modrého mikrobusu. Vtipkují při tom a smějí se. Mají skutečně co slavit. Materiálu pro oficiální propagandu tady nasbírali požehnaně.

A nakonec: když jsme tedy my zdejší novináři zklamali a nevybojovali si ani jednu otázku na čínské vězně svědomí, zachránili to alespoň čeští politici? Nezdá se. Na oficiálním jednání delegací byla podle mluvčí Orgoníkové zmíněna lidská práva „jen letmo v jakési souvislosti s EU“. „Neslyšela jsem pořádně. Byl tam hluk,“ říká mluvčí. Paroubek se prý o lidských právech zmínil na večeři v Kolodějích a měl snad dohodnout, že předá čínskému velvyslanectví seznam čínských politických vězňů, říkají neoficiální zdroje. „Tohle potvrdit nemohu,“ říká Orgoníková. „Seděla jsem daleko a nevím jistě, co tam padlo.“