Premiér v noci dlouhých nožů

Vypadá to, jako by byl všude kolem. Nevyhýbá se téměř žádnému tématu a nebojí se říct svůj názor, byť by byl často voličsky riskantní či provokativní. Přitom to většinou nedoprovází urážením svých oponentů, což má za následek chuť s ním normálně a bez emocí diskutovat. Všechna ta slova míří k Jiřímu Paroubkovi, který za pouhých několik týdnů ve funkci premiéra doslova mění zdejší politickou scénu. Nikdo totiž neví, co si s ním vlastně počít.

Pane premiére, trapné

Zdálo se, že Paroubkova mise nemůže být úspěšná. Nastoupil do čela vlády, jejíž členové se předtím rozhádali do krve. Jeho vlastní strana se už dva roky zmítala v agónii, média otevřeně volala po pravicové vládě a z muže, který před revolucí pracoval v podniku Restaurace a jídelny, si dělala legraci. Upocený špalíček ve špatně padnoucím obleku, který se podrážděně ošíval nad jakoukoli kritikou, skutečně charismatem zrovna neoslňoval.

Jenže Paroubek se ze dne na den zklidnil, začal naslouchat kritickým slovům s chladnou hlavou (i když jsou samozřejmě i výjimky). S řadou jeho výroků a činů není možné souhlasit – například s jeho ochotou spolupracovat v budoucnu s totalitářskými komunisty či s papouškováním řečí o „nezbytné vstřícnosti“ k Číně, jejíž vládce při nedávném pokusu o pracovní návštěvu raději ani neobtěžoval debatou o lidských právech. Směrem domů překvapil nedávno také výrokem, že země…