Řekněme Turkům ano

Jde do tuhého. Před českými politiky stojí první velké evropské rozhodnutí, při němž už se nebudou moci schovat za voliče hlasující v referendu, tentokrát to bude jen na nich. Řeč je o prosincovém jednání Evropské unie, kde by už mělo padnout rozhodnutí o přijetí, nebo nepřijetí sedmdesátimilionového, muslimského Turecka. Přesněji řečeno rozhodnutí, o tom, zda budou s touto z většiny asijskou zemí zahájeny přijímací rozhovory.

Už dnes je jasné, že jednání bude dramatické a čeští politici budou muset říci jasný názor, a ne jen čekat na ostatní jako třeba v případě hlasování o známé protiteroristické zdi v Izraeli. Zvlášť viditelná debata o Turecku zatím neprobíhá, tedy alespoň u nás, průzkum mezi politiky ale nasvědčuje tomu, že odpůrci tureckého členství jsou v Česku v jasné menšině. A to je dobře.

Sklenice a voda

Turci o členství v EU stojí už desítky let a nikdy k němu nebyli více připraveni a více odhodláni než nyní. Na druhou stranu patrně nikdy nebyl v Evropě takový strach z islámu jako teď. Ať se nám to líbí nebo ne, i zarytí nepřátelé západního světa jsou muslimové a evropská podezíravost, opatrnost, strach jsou zcela přirozenými reakcemi. Přesto ale místo emocí by měly v této debatě vítězit věcné argumenty.

Turecko je lidnaté (druhé po Německu), je chudé (necelých 30 % průměru EU), v mnohých směrech zaostalé. Je jasné, že Evropa si může na Turecku najít…