Počátkem týdne žily olympijské hry v Athénách první politickou aférou soutěží – neuskutečněným soubojem mezi íránským a izraelským šampionem v džudu. V neděli 15. srpna dopoledne měl nastoupit dvojnásobný mistr světa v kategorii do 66 kilogramů, Íránec Araš Miresmailí (na obrázku), proti Izraelci Udimu Vaksovi. Jenže se nedostavil, tudíž Vaks postoupil do dalšího kola bez boje. Interpretace příčin se podle médií lišila. Oficiálním důvodem byla nadváha íránského džudisty, čemuž ovšem v případě světového šampiona nevěřil snad nikdo. A i kdyby věřil, z omylu by ho vyvedlo Miresmailího vysvětlení: „I když jsem trénoval měsíce a byl jsem ve skvělé kondici, odmítl jsem zápasit s izraelským soupeřem, abych vyjádřil své sympatie s utrpením palestinského lidu. Nelituji svého rozhodnutí.“ A kdyby ani to někomu nestačilo, stačí si přečíst, co hned v neděli vzkázal Miresmailímu íránský prezident Mohammad Chátamí, ve světě považovaný za relativního liberála: „Krok íránského mistra světa na protest vůči masakrům palestinského lidu rukama sionistického režimu bude zapsán do historie íránské slávy.“ Jaké z toho plyne ponaučení? Přesně podle biblického „podle skutků poznáte je“. Liberál-neliberál, konzervativec-nekonzervativec, reformista-nereformista, jakmile slyšíme z úst íránských činitelů repliky Chomejního výroků o velkém (rozuměj USA) či malém (rozuměj Izrael)…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu