Lucie má u Američanů přednost

Je pátek 2. července, od časného rána je vedro a fronta v pražské ulici Tržiště se začíná potit. V ruce každý svíráme štos dokumentů – podnikatelé museli přinést i výpisy z bankovního účtu za poslední tři měsíce a daňové přiznání, studenti zase opis indexu. Máme jediné štěstí: ve čtvrt na devět už budova velvyslanectví Spojených států vrhá stín.

Ještě v roce 1998 byla žádost o americké vízum celkem jednoduchá. Ráno člověk bez předchozího objednání přišel, vyplnil formulář a odpoledne si vyzvedl vízum. Teroristický útok před třemi lety přinesl podstatné – a pochopitelné – zpřísnění předpisů. Například každý muž ve věku od 16 do 45 let dnes navíc dostává speciální formulář DS-157 s dotazy typu „Prodělal jste výcvik na výrobu výbušnin?“. Další úřední novinky už však lze na bezpečnostní důvody svalovat jen obtížně. Cestovatel nejprve odfaxuje první stranu žádosti a druhý den má podle instrukcí na internetové stránce ambasády volat na linku s předvolbou 900 – což znamená službu se zvýšeným tarifem (38 korun za minutu). Anonymní český hlas na lince si poklidným tempem kontroluje údaje ze žádosti – „Jak se jmenujete? Jaké máte datum narození?“ – a nakonec určí termín schůzky s konzulárním úředníkem: za čtrnáct dní v devět ráno. Americká ambasáda, snad vzhledem k současnému deficitu federálního rozpočtu, šetří na všem: žadatel si má přinést i vlastní obálku, ve které by měl později obdržet kurýrní službou pas s…