Občas se ozývají hlasy, podle nichž by historické centrum našeho hlavního města mohlo přijít o status památky UNESCO. Jako příklad může posloužit třeba vyjádření konzervátora Národního památkového ústavu Josefa Štulce, zaznamenané v článku Spiknutí proti Praze (Respekt č. 8/2004). Josef Štulc v něm srovnává některé kontroverzní pražské projekty s kdysi plánovanou výstavbou věžových domů v centru Vídně, za jejichž případnou realizaci rakouské metropoli skutečně hrozilo odebrání prestižního statutu. Obavy o Prahu jsou však v tomto ohledu s největší pravděpodobností plané. Když měl autor těchto řádků před několika lety příležitost hovořit se zástupcem UNESCO, dozvěděl se, že co se přístupu k památkám týká, je Praha touto organizací vnímána jako vzorové město. Drobné zásahy do městské struktury (např. u nás tolik diskutovaná věžička na Sovových mlýnech) UNESCO nechápe jako ohrožení historického centra, ale jako projev přirozeného vývoje. Oceňuje také, že zde nedošlo k plošným asanacím ani k stavbě předimenzovaných budov, o mrakodrapech nemluvě.
V těchto souvislostech není bez zajímavosti, že statutu památky UNESCO se už léta nerušeně těší i Brusel. Právě chování této metropole k staré městské struktuře bylo přitom možné ještě zcela nedávno označit za odstrašující. Prakticky bez regulace zde dlouhá léta ustupovala historická zástavba jedné administrativní budově za druhou. Až na výjimky přitom šlo o architektonicky bezvýznamné utilitární stavby, které navíc měřítkově i…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
