Chtějí Arabové demokracii?

Když nedávno londýnští demonstranti svrhli v parodii na osvobození Bagdádu sochu George W. Bushe, byla symbolika vzkazu za oceán více než jasná. Současný americký prezident je za hranicemi své země osobou opovrhovanější než vládci těch nejtemnějších diktatur. Odpor proti němu nabírá emocionální intenzity ne nepodobné vztahu liberálně laděných kruhů 80. let k Ronaldu Reaganovi. Paralela není vůbec náhodná. „Jednoduchý kovboj“ Reagan chtěl americkou vojenskou silou měnit svět k lepšímu – a ozbrojené sesazení Saddáma Husajna nese stejný ideologický rukopis. I v Iráku bylo jedním z oficiálních důvodů války rozšíření svobody a demokracie na Střední východ. Je ale možné něčeho podobného v těch končinách vůbec dosáhnout?

Konec historie, nebo střet civilizací?

Bouřlivý odpor, který vzbudila ve světě válka v Iráku, je i odrazem hledání nového světového pořádku po skončení studené války. Pád Sovětského svazu a jeho satelitů byl ve světě po právu chápán jako vítězství západního bloku. Prominentní americký filozof a politolog Francis Fukuyama v euforii nad pádem komunismu vydal knihu Konec historie a poslední člověk. V ní předpověděl, že to bude právě liberální demokracie a tržní hospodářství, které nás dovede ke konci ideologického vývoje lidstva a stane se konečnou formou organizace lidské společnosti. Kniha se brzy stala bestsellerem, ale vzbudila též značnou polemiku.…