Ubývá svědků, kteří Československo zažili jako mladý stát s nadějnou budoucností, a stárnou i pamětníci chmurných vyhlídek, které se před Čechy vynořily ve 30. letech. Letos 76letý doyen české literární fantastiky Josef Nesvadba patří ke generaci opakovaně traumatizované politickými proměnami a pohromami. Z útlého věku si ještě může pamatovat celkem stabilizované poměry, školákem se však stal v nejhorším roce hospodářské krize a krátce potom začali republiku ohrožovat nacisté. Jeho léta dospívání poznamenala mnichovská krize, okupace a válka, jež skončila v roce, kdy maturoval a začal studovat medicínu. Po několika zmatených letech byla nastolena stalinistická diktatura. Studia ukončil jako psychiatr v roce 1950, kdy popravou Milady Horákové vyvrcholila první vlna politických procesů. Literárně se Nesvadba prosadil koncem 50. let v žánru sci-fi, jenž se stal pro řadu spisovatelů socialistického tábora sofistikovaným útočištěm před primitivním ideologickým násilím. Na rozdíl od bratrů Strugackých či Stanislava Lema jej však nevzrušovaly divy techniky, ale spíš skryté psychické a politické tlaky ovlivňující jedince i společnost. Ve svých prvních a nejslavnějších sbírkách povídek s neobyčejnou invencí předznamenával svěží energii české kultury 60. let, avšak její vyústění v podobě „pražského jara“ přijímal jen rezervovaně. I proto mohl publikovat i za normalizace, jenže smysl toho, co tehdy psal, se poněkud ztrácel v hluboké skepsi k možnosti orientovat se ve složitých…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
