Dav mužů na prostranství před mešitou hučí napětím. Vousáč v turbanu se snaží cosi přečíst z ušmudlaného papíru, zadní řady však neslyší a derou se pomocí tvrdých loktů kupředu, takže řady přední nadávají a stejně tvrdými lokty drzounům vracejí každý šťouchanec dvakrát. Volby představitelů do Loja Džirgy, takzvaného Velkého shromáždění, v oblasti Šomali na sever od hlavního města Kábulu probíhají podobně jako volby v celém Afghánistánu. Tradičně, afghánsky a především bez účasti něžného pohlaví. To se hlasování nejen že neúčastní, ale v době bouřlivých diskusí na návsích raději nevystrkuje hlavy z chýší, hliněných domků a plátěných přístřešků. Přesto se jejich hlasy započítávají - volí prostřednictvím mužů.
Otázka manželovy volby
„Všechny výnosy omezující práva žen byly ihned po pádu Tálibů zrušeny,“ říká ministr zahraničí Afghánistánu Abdullo - muž, jehož manželka se po jeho boku objevuje pouze v šátku přehozeném přes vlasy, nikoli v burce, hávu zahalujícím celé tělo včetně tváře. Byl to on, kdo 1. listopadu loňského roku vyhlásil, že na území osvobozeném od Tálibů se burka nosit nemusí. „Teď už je to jen otázka volby,“ prohlásil ministr a moc dobře si uvědomoval, že zvolit musejí spíš afghánští muži než jejich protějšky. Zda totiž žena vyrazí do ulic „polonahá“ (rozuměj s odkrytou tváří), nebo zahalená, nezáleží ani tak na ní jako na jejím manželovi, tatínkovi, bratrovi nebo dospělém synovi. Zákon je zákon, právo je právo, ale jak si s ním…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
