Jen co na konci ledna dorazila zpráva o financování v prvních letech po rozšíření Evropské unie, místní farmáři přispěchali s katastrofickými scénáři. Prezident Agrární komory Václav Hlaváček prohlásil, že je v ohrožení celé české zemědělství: s takovou se prý zde nebude pěstovat ani chovat vůbec nic, veškeré potraviny budeme dovážet. Fakta ovšem říkají něco jiného. Čeští agrárníci pouze přišli o naději, že se z nich díky penězům z Bruselu stanou boháči.
Milion na ruku
Soukromý zemědělec z Berounska Josef Stehlík pěstuje na 200 hektarech půdy obilí a chová 50 krav. Co by se stalo, kdyby Česká republika zítra vstoupila do EU a on dostával dotace podle stejných pravidel jako například jeho rakouský konkurent? Na tunu obilí se z bruselské kasy vyplácí 63 eur. Při rozloze polí pana Stehlíka a jejich výnosu (přibližně čtyři tuny na hektar) to dělá v přepočtu 1,6 milionu korun. K tomu je nutno připočíst necelých 42 eur na každou z padesáti dojnic - dohromady dalších přibližně 66 tisíc. Pro pořádek by jen musel přinést potvrzení, že svou sklizeň a mléko prodal. A náklady? Stroje, benzin nebo hnojivo stojí už dnes v České republice i v Německu přibližně stejně. Velký rozdíl však představují mzdy v zemědělství, pronájem půdy (v Čechách je až šestnáctkrát nižší než v Německu) nebo kontrola u veterináře. Právě kvůli těmto propočtům odmítají státy Evropské unie vyplácet novým členským zemím dotace v plné výši. Podle jejich názoru mají už tak velkou výhodu v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
