Od idiotů k vyhnání

Co má společného slovo idiot s evropskou aspirací Česka? Až překvapivě mnoho. Minulý týden v Izraeli vytočil Miloš Zeman další oblouk spirály, která začala v polovině ledna jeho zostouzením rakouských voličů a jejíhož konce nikdo nedohlédne. Během měsíce a půl jsme se od Rakušanů-idiotů dostali přes sudetské Němce-zrádce, Hitlerovu pátou kolonu, Arafáta-Hitlera a odsun Palestinců až ke spojení Benešových dekretů s naším vstupem do EU. A že jsme s tím spojením teď vyrukovali sami? Na vojně se za normalizace říkávalo: kde končí lidský rozum, začíná vojenské myšlení. Něco podobného si můžeme pomyslet nejenom o chování premiéra Zemana, ale i o těch, kteří se pokoušejí jeho úlety krkolomně žehlit či napravovat, místo aby demonstrativně odstoupili nebo doporučili totéž svému šéfovi. Premiér, který svým chováním ohrožuje důvěryhodnost svého státu, jeho vztahy se sousedy i ukotvení v Evropě, v poklidu dokončí svůj mandát. Co by vlastně ještě musel udělat, aby se poroučel? Tady už představivost selhává.

Stále podle téhož scénáře

Právě Zemanova návštěva Izraele ukázala jeho styl v ostrém světle. Ve vzdálené zemi, sužované letitým konfliktem, řeknu na adresu někoho nepřítomného něco, co tam evropští ani američtí politici běžně neříkají, co tamní hostitele potěší, čím já, zdá se, nic neriskuji a čím navíc podpořím své domácí argumenty. Když něco kiksne, chyby svedu na novináře, špatný překlad a kdovíco ještě. Pokud by Zeman jen nazýval věci pravým jménem,…