Idyla za viaduktem

Úředníci z šestého pražského obvodu si v polovině ledna odškrtli jednu položku v seznamu splněných grantů. Na městský úřad totiž dorazila v jediném existujícím exempláři kniha svázaných fotografií, dokumentujících dvě pražské „vesnice“ - Lysolaje a Šárecké údolí. Plánovaná výstava je prozatím v nedohlednu, a tak dřív než společná práce sociální ekoložky Věry Dvořákové-Janů a fotografů Viktora Fischera a Aleny Dvořákové zmizí v archivu městské části, stojí za to ji alespoň prolistovat. O fotografický zážitek tu tolik nejde. Kdo ale v poslední době sledoval proměnu krajiny svérázných pražských předměstí s obavami, může v knize najít povzbudivou zprávu. Lysolajský genius loci přežil stavební horečku devadesátých let takřka bez úhony a bližší pohled ukazuje, že tato pražská „vesnice“ si je svou identitou jistá jako málokterý kout v měnící se metropoli.

Strom u trati

Už pár minut poté, co městská karosa vyrazí z dejvického „kulaťáku“ přecpaného auty, se autobus pod úzkým viaduktem mezi skalami prosmýkne do jiného světa. Silnici, lemující údolí potoka, po obou stranách svírají strmé terasovité svahy se zbytky vinic a zahrad s dřevěnými altánky. Když autobus přibrzdí na konečné, před jeho koly se rozletí hejno slepic. Lysolajské svahy pokrývá malebná všehochuť rodinných domků s rodokmenem sahajícím od secesních vil přes prvorepublikové letní byty až po dvougenerační vymoženosti socialistického bydlení. O stylovou čistotu ale nejde: na Lysolajích je…