Ředitel může, sestra ne

Samotka a zklidňující injekce za trest, stovky dřepů, chození do školy v pyžamu, nadávky, bití. Právě takové věci vynesl na povrch spor mezi novým ředitelem Dětské psychiatrické léčebny v Lounech a několika zaměstnanci, které se rozhodl propustit. Sestry začaly mluvit - nejen o nevybíravém chování Ivana Zagajnova k nim samotným, ale i o tom, co v léčebně zakoušejí děti. „Jejich tažení možná mimoděk odklopilo kámen a ukázalo, v jakém stavu léčebna je,“ říká k věci přednosta okresního úřadu Josef Kopic. „Ale současný ředitel má dvě atestace, a když ho odvolám, kde za něj najdu náhradu?“

Takhle žijeme

Lounskou léčebnou projde každý rok na sto padesát dětí. Některé z nich tu pobudou pár měsíců, jiné celý školní rok. „Skončí zde nejčastěji vinou špatné sociální úrovně rodiny a netolerantní školy,“ říká přednosta Kopic, původní profesí dětský psycholog. „Učitelka řekne rodičům malého dyslektika: Je to chytré, ale nepozorné dítě. Musíte s ním víc dělat. To je jako chtít po děcku s kratší nohou fyzický výkon.“ Požadavky, kterým není schopno dostát, pak v dítěti vyvolají úzkost a neklid. „Na vysvědčení má pětky, přibude trojka z chování. Čím dál častěji začne chodit za školu, rvát se. Projevuje se jako úzkostný nebo depresivní agresor,“ říká Kopic. Naopak osvícená učitelka a vnímavá rodina dokáží takové katastrofě většinou zabránit. Děti středoškoláků jsou v léčebně výjimkou. Loni v létě nastoupil do vedení lounské léčebny mladý lékař Ivan Zagajnov.…