Evakuace odložena, přepínám

Vinou neustálých poruch a odstávek se jaderná elektrárna Temelín začíná lidem v okolí připomínat více než jen siluetou gigantických chladicích věží. Zvláště těm z třináctikilometrového okruhu největší hrozby. Tam už ČEZ instaloval poplašné sirény a nedávno spolu se sadou jodových tablet rozděloval i návod „Jak se chovat v případě jaderného nebezpečí“. „Máme si prý pustit rádio a čekat na další pokyny. Víme také, že by nás pak evakuovali, není ale jasné kam. Záleželo by prý na směru větru,“ říká Horst Lampert z nedalekého Neznašova. Temelínské věže mu nakukují do oken už léta, ale po loňském startu štěpné reakce se celá ves učí ve stínu atomového monstra žít jakoby od začátku. „Jde z toho strach, ale co máme dělat. Jodové tablety jsem někam hodil, ani nevím kam,“ říká Lampert. „Někteří staří lidé je hned snědli a pak se nás chodili ptát, kdy dostanou další.“

Vítejte mezi dráty

Ať je již strach z Temelína opodstatněný nebo ne, návštěva nitra elektrárny zanechává v člověku nesmazatelný pocit, že v polích nedaleko Týna nad Vltavou stojí něco mimořádného. Tytam jsou někdejší všudypřítomné hromady hlíny a vyježděné bahnité pásy. Areál kolem dokončeného reaktoru září novotou. Zem pokrývají nakrátko střižené trávníky protnuté přesnou sítí cest. V zimním slunci vynikají bíle natřené stěny budov a třpyt ostnatého drátu, který v kotoučích lemuje celý areál. Pichlavá zábrana se táhne ve dvou řadách, mezi nimiž je pečlivě uhrabaný prostor s poplašným…