Vládkyně Japonska

Čáp, který předminulou sobotu přiletěl do Japonska, aby princi Naruhitovi a jeho manželce Masako přinesl miminko, byl povedený vtipálek. Předal jim holčičku, byť věděl, že se císařem podle zákona smí stát jen osoba mužského pohlaví. Přitom se to v císařské rodině dívkami jen hemží a chlapec se tu nenarodil od roku 1965, kdy přišel na svět Naruhitův mladší bratr Akišino. Japonci patří mezi národy s moderní politickou kulturou a jejich ekonomika je považována za jednu z nejvýkonnějších na světě. Ovšem vzhledem k tomu, že Masako brzy bude osmatřicet let a Akišinova manželka též už není v ideálním věku pro další těhotenství, musí se dnes vážně potýkat s otázkou, která mnohému protinožci v Evropě bude připadat směšná. Smí se budoucím vládcem Země vycházejícího slunce stát žena?Osvícenstvím a protimonarchistickými revolucemi odchovaný evropský kontinent nad tím může krčit rameny a ledabyle říkat, že to je přece jasná věc. Japonské konzervativce, kteří odmítají jakoukoli změnu v zavedené tradici, že císařem smí být pouze a jedině muž, může dokonce označit za mužské šovinisty, svým způsobem za názorové kolegy tálibánů. Bylo by to ale zhruba stejně krátkozraké a málo účinné jako útoky na katolickou církev za to, že podle jejích zásad kněžími smí být jen muži. Upřít tradicím hodnotu ve jménu rovnoprávnosti má smysl pouze tehdy, když omezují něčí svobodu. V obou případech o tom těžko může být řeč. Přesto Japoncům nakonec asi nic jiného nezbyde, než pravidlo mužského následnictví…