Pravidla mezinárodního práva říkají, že státu patří nejen půda jeho území, ale i vše, co je pod ní (až do středu Země) a nad ní (až k hranicím kosmického prostoru). Soukromníci už nad svým územím takovým suverénem nejsou. Jedním z důkazů, že vaše půda není tak úplně vaše, je nedávno přijatý vodní zákon. V paragrafu 88 poslanci vytvořili de facto zcela novou daň - z vody.
Máš víc, plať víc
Nový zákon zakotvuje od příštího ledna platbu za vodu, kterou někdo čerpá na vlastním území a za vlastní peníze. Zatím se ještě netýká běžných občanů a jejich studen. Neplatí se totiž za odběr z jednoho zdroje, který nepřesáhne 6000 m3 za rok nebo 500 m3 za měsíc (venkovská pětičlenná domácnost mívá měsíční spotřebu kolem 10 metrů krychlových). Z plateb jsou vyloučena i některá čerpání vody, například za účelem jejího čištění nebo při získávání tepelné energie. Pro všechny další odběry je ale vodní zákon v podstatě skrytý daňový předpis se vším všudy: platí se finančnímu úřadu, a to zálohově - stejně jako u daní. Komická je výše nového poplatku. Státní úředníci se projevili jako lidé se sociálním cítěním: daň se liší podle toho, k jakému účelu se bude vyčerpaná voda používat. Pro zásobování pitnou vodou byl poplatek stanoven na dvě koruny za m3, pro ostatní užití (především pro průmysl) tři koruny. Čili opět v souladu s oblíbenou úřední logikou: odebíráš více, pak tedy plať více. Příjmy si napůl rozdělí rozpočet a Státní fond životního prostředí. Kolik jim nový…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
