Zpráva o katastrofě, nebo naději

Poučení z krvavého září

Na některé otázky, jež Respekt otevřel před zářijovým zasedáním Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, přinesl odpověď následující vývoj událostí. Erik Tabery by už dnes snad ironicky nezlehčoval varování ministerstva vnitra před „rozvášněnými radikály“. Jan Kovalík by možná s odstupem souhlasil, že pro „nebezpečné živly“ ze seznamů cizích tajných služeb měla být česká hranice mnohem nepropustnější. Anarchista Ondřej Slačálek, s nímž Respekt těsně před vypuknutím pouličních bojů přinesl rozsáhlý rozhovor, by třeba rád poopravil své tvrzení, že z historického hlediska má smysl házet kameny do McDonaldu, neboť se tak prý „upozorňuje na problémy“. Už během protestů, které doprovázely zasedání finančníků v Seattlu a Washingtonu, se ukázalo, že válka s globalizací nemá žádný uchopitelný obsah. Její pěšáci vědí jen to, že jsou proti - na žádném pozitivním programu už se neshodnou. Podle časopisu Time byla pořádající tzv. Mobilizace za globální spravedlnost pestrou směskou šesti set (!) zcela nesourodých ideologických skupin: zelených, odborářů, anarchistů, radikálních studentů, zástupců třetího světa, bojovníků za lidská práva, náboženských společností… „Za co vlastně bojují?“ ptal se v Seattlu reportér Time Walter Kirn. „To je právě ta největší záhada. Vždyť co je opakem globalizace?“ Agenda antiglobalistů je naprosto bezbřehá. Kromě sobecké snahy amerických odborářů uchránit své trhy a pracovní místa, politických zájmů šéfů…