V Íránu už lze beze strachu ukázat prstem, kdo je dobrý a kdo zlý. Potvrdily to dosud nejdemokratičtější volby v historii islámské republiky založené revolucí z roku 1979. Nenaplnily se obavy, že orgány dohlížející na čistotu islámské revoluce, v jejímž čele stojí ajatolláh Chameneí, drasticky „vyčistí“ kandidátky reformistů. Rada strážců sice ze seznamů vyškrtla přes šest set převážně liberálních kandidátů, ale šest tisíc zbylých uchazečů o 290 křesel v madžlisu (parlamentu) se postaralo o to, že reformisté slavili triumf. Spolu se svými spojenci z řad centristů získali téměř tři čtvrtiny mandátů. Stalo se tak i díky bezprecedentní osmdesátiprocentní účasti voličů při hlasování 18. února 2000. Demokratizace íránské společnosti se stává nepřehlédnutelnou a svými důsledky může přesáhnout i hranice země. Kurz, jímž se Íránci vydali, může zkřížit cestu nejen duchovním vůdcům věrným revolučním dogmatům, ale i autoritářským režimům arabského okolí. „Včerejší hrozbou byl islámský extremismus, zítřejší bude rašící mladá generace,“ napsal v analýze vývoje Saúdské Arábie britský magazín The Economist.
Ať vyhraje ten lepší
V Íránu vrcholí nástup dvacátníků. Tuto generaci nezatěžují revoluční léta duchovního otce revoluce ajatolláha Chomejního ani traumata války s Irákem. Svoji budoucnost spojuje s osobní svobodou a prosperitou potenciálně bohaté země. Nespokojila se s opatrným postupem technokratického prezidenta Rafsandžáního v první polovině 90. let a s…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
